ČT VEŘEJNOPRÁVNÍ. Termín složený ze dvou slov jasně říká jakým způsobem a o čem mají být informace předkládané divákům. Inspirací budiž britské či německé vysílaní. O tom však není slyšet, pokud zrovna vedení České televize neřeší výši televizního poplatku. To se potom tyto zahraniční kolegyně skloňují ve všech pádech.

ČT NEZÁVISLÁ. To je také tak čistě jasné, že to ani čistěji jasnější být nemůže. Stanislav Gross jistě promine. Ale to je naprostá utopie. Jak může být Česká televize nezávislá? Generálního ředitele přece volí Rada České televize. Stejně tak schvaluje její rozpočet. Členy Rady volí Poslanecká sněmovna, tedy politici, partajní kluby. A tyto dva rysy samy o sobě vylučují nezávislost. Respektive rozhodně naprostou nezávislost na veřejném zájmu a zájmu společnosti.

A za tuto “svéráznou nezávislost” a “veřejnoprávnost” si bohatě platíme a velká skupina občanů i dvakrát. Jenom zopakuji, že občan je povinnen platit koncesionářský poplatek pokud vlastní televizní přijímač nebo stačí fakt, ze odebírá elektrickou energii. Až na zcela zanedbatelné vyjímky, které jsou uvedeny v zákoně. Co je to za blbost? Odebíráš elektřinu, ale to přece neznamená, že máš doma televizní příímač. A i kdyby, tak přece vůbec nemusíš sledovat vysílání ČT.