Troufám si tvrdit, že Kalousek na tom tratit nemůže a ať tak či onak, ať by volba dopadla jakkoli, bude jediný z pravicových politiků, jenž na tom vydělá.  TOP 09 se podařil díky masivní podpoře médií mistrovský kousek. Dokázala přesvědčit určitou část veřejnosti, že Karel Schwarzenberg nemá s TOP09 nic společného anebo že je tato skutečnost marginální nepodstatností, ačkoli je této strany předseda.  Preference obou velkých pravicových stran před blížícími se parlamentními volbami, které za rok a kousek budou pronásledovat elektorát, jsou poměrně nízké. Na rozdíl od dřívějška se po prezidentské volbě něco podstatného změnilo či stalo: 

1) Kalousek dokázal prostřednictvím Schwarzenberga, ze kterého se náhle stala slepička snášející zlatá vajíčka (za poslední dva roky "pel" z knížete pozvolna opadával a v září 2012 byl Karel Schwarzenberg jen spící starý muž, kterému není rozumět), utrhnout významnou část městské intelektuální kavárny včetně natěšených prvovoličů a v tuto chvíli má eminentní zájem o tuto podporu nepřijít. Tento elektorát se zcela kryje s pravdoláskaři, sirotky po Václavu Havlovi, jehož úmrtí a státní pohřeb sledovala minulý rok v prosinci celá veřejnost. Do této prezidentské volby byla pravdoláska neagregována a neměla žádnou rozumnou politickou platformu. Kalousek pošilhával po pravdoláskařském elektorátu vždycky a vytažení Karla Schwarzenberga do funkce předsedy TOP09 je toho důkazem. Po celý minulý půlrok, kdy probíhala prezidentská kampaň, si pravdoláskaři vybírali mezi několika kandidáty - jako Táňa Fischerová, Vladimír Franz, Karel Schwarzenberg a Jan Fischer - přičemž bývalý předseda statistického úřadu o jejich podporu velmi stál. Elektorát pravdolásky, pro který byla kandidatura Miloše Zemana, zvláště když jeho preference pozvolna rostly, katastrofa natolik odstrašující - zejména s důvodů opoziční smlouvy s Václavem Klausem - že začal propadat panice a jal se vyzývat některé kandidáty, aby se vzdali. Když tak nikdo z nich neučinil, rozhodli se pravodláskaři v prvním kole podpořit Karla Schwarzenberga, který jim ze všech připadal havlovsky nejautentičtější a s pro ně neodolatelným image šlechtice, což Janu Fischerovi - dosavadnímu prvnímu v peletonu - chybělo, a hlavně, intuitivně cítili, že Fischer by v souboji se Zemanem pro svou názorovou prázdnost vyhořel jak papír.