Vítězná strategie, která vede k nejvyššímu důchodu, má jednu zásadní podmínku: člověk nesmí vychovávat děti. Děti stojí spoustu peněz, které pak rodičům v důchodu chybí. Takhle je nastaven náš důchodový systém. A nerovnost mezi rodiči a bezdětnými ještě prohloubí důchodová reforma.

Někdo má tři děti, někdo má tři byty... Tak by se daly ve zkratce shrnout rozdíly mezi těmi, kdo děti vychovávají, a mezi těmi, kdo je nevychovávají. Náklady na výchovu jednoho dítěte činí za 25 let částku mezi jedním a dvěma miliony korun. Za takové peníze se už dá pořídit byt celkem kdekoliv.  Člověk, který děti vychoval, je tedy oproti bezdětnému ve finanční nevýhodě. Nárok na důchod mají oba stejný. Peněz k investování má ovšem bezdětný výrazně více. Odkud se ale berou důchody? Důchody jsou vypláceny z peněz, které se vyberou na daních. A tak vychované děti platí v rámci solidarity důchod nejen svým rodičům ale i bezdětnému.

Dětí se ovšem rodí v naší zemi málo. Je to dáno pohodlností, strachem z finančních nákladů, nedostatkem školek a snížených pracovních úvazků, daňovým a důchodovým systémem, který znevýhodňuje ty, kdo vychovávají děti.