O čem zde vlastně hlasujeme? O desítkách či stovkách milionů, nebo o něčem jiném?
Děkuji za slovo. Pane předsedo, dámy a pánové, mí předřečníci, ať už pan ministr nebo někteří kolegové poslanci, spekulovali o celkové míře dopadu na veřejné rozpočty, zda to budou desítky či stovky milionů. Pravda je taková, že dokud by neproběhla praxe aspoň jedním rozpočtovým rokem, tak skutečnost bychom nevěděli. Tu si můžeme jenom ověřit, jako u všech ostatních daňových změn, kdy můžeme něco odhadovat, ale skutečnost opravdu můžeme zjistit až z praxe.

Dovolím si však položit řečnickou otázku - je to skutečně to, oč tady hlasujeme? Hlasujeme tady o desítkách milionů či o stovkách milionů nebo o něčem jiném? Debatujeme-li totiž např. o zdanění paušálních náhrad poslanců a senátorů, nebavíme se vůbec o desítkách či stovkách milionů, bavíme se o jednotkách milionů, přesto toto téma vzbuzuje zcela zasloužené emoce, protože bez ohledu na to, jaký to má dopad na veřejné rozpočty, se jedná o něco, co nepatří do demokratické společnosti 21. století - a to se jmenuje privilegia. Paušální nevyúčtovatelná náhrada pro poslance, kterou i někteří poslanci sami jsou připraveni vykládat jako příjem, za který si pořídí vlastní bydlení, je samozřejmě příjem a má být jako příjem zdaněna. Pokud tomu tak není, je to neoprávněné privilegium a veřejnost je často rozhořčena.

Bavíme-li se dnes o této vládní novele, pak problém, který nás jitří, je v podstatě ten samý. Není to otázka desítek či stovek milionů propadu příjmů státního rozpočtu, je to otázka privilegií.
O ničem jiném to opravdu není.

Naši oponenti - a já jsem tu veřejnou diskusi velmi bedlivě sledoval - říkali: Vy odporem vůči tomuto návrhu jste proti zaměstnaneckým benefitům, jste proti režijním jízdenkám, jste proti celé řadě jiných výhod, které poskytne za výhodnou cenu zaměstnavatel svému zaměstnavateli (doslovný přepis), co vám je do toho, milá politická scéno, redukujete prostředí kolektivního vyjednávání, benefity jsou svobodnou dohodou ze svobodné vůle mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. A já tato slova podepíšu. Ano, je to pravda. Zaměstnanecké benefity jsou projevem svobodné vůle mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a já bych si přál, aby jich bylo co nejvíc, protože to připoutává zaměstnance k firmě. A skutečně je jenom věcí té dvoustranné dohody zaměstnance a zaměstnavatele, jaké benefity si mezi sebou sjednají, a já jim jich přeji co nejvíc.

Problém je, když to přestane být dvoustranný vztah. Protože - ještě jednou opakuji slova pana senátora Štěcha - benefity jsou projevem svobodné vůle mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, tedy je to dvoustranný vztah. V okamžiku však, kdy obě dvě strany této dohody chtějí, aby ty benefity měly své daňové výhody, pak to není dvoustranný vztah. Pak je to trojstranný vztah. Pak do této dohody vstupují veřejné rozpočty, tedy všichni ostatní daňoví poplatníci, a bez ohledu na to, že by měli jakoukoli možnost ovlivnit výši té dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jsou přinuceni to platit. A to je to, co nazýváme privilegium. Je úplně jedno, jestli je to milion, deset milionů nebo sto milionů, má to jeden obecný název: nerovné - nerovné podmínky. A to je něco, čemu by se svobodná společnost měla za každou cenu vyhýbat.

K tématu: Odblokovanou sněmovnou prošly benefity i zákaz privatizace Ruzyně

A tím ta situace dostává naprosto absurdní tečku. Přece odbory - úkolem odborů je hájit zájem zaměstnanců a prosadit co největší jejich výhody proti jejich zaměstnavatelům a v rámci kolektivního vyjednávání učinit nějakou dohodu. Ale to, o čem dnes my hlasujeme, to přece tak vůbec není. Tady nehájíme žádné zájmy zaměstnanců jako těch, kteří jsou v onom přirozeném vztahu logicky ti slabší, my nehájíme žádné zájmy zaměstnanců proti jejich zaměstnavatelům. My dnes rozhodujeme o zájmech zaměstnavatelů, nikoli zaměstnanců.

Zaměstnavatelů! Zaměstnavatelů, kteří uzavřeli se svými zaměstnanci, tedy jejich quasi zástupci, odborovými předáky, jednoduchou dohodu: Ty nám prolobuj svým vyděračským potenciálem daňovou úlevu a my ti pak dáme lepší benefity. To znamená, tady nejde o vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Tady zaměstnanci a zaměstnavatelé ruku v ruce, ve stejném zájmu - proto se tak rychle dohodli na té tripartitě, vždyť to je jejich společný zájem - zaměstnanci a zaměstnavatelé ruku v ruce útočí na veřejné rozpočty a chtějí, abychom jim na jejich dohodu my všichni ostatní přispěli! Není to o nic méně nemravné, než když naše paušální náhrady, kterými prokazujeme výstavbu vlastních rodinných domků, máme nezdaněné. To tak prostě je! Jestliže máme něco jako příjem, tak to má být jako příjem zdaněno. Jestliže máme z něčeho odvádět daň z přidané hodnoty, tak ji máme odvádět všichni stejnou. Jakým právem někdo, kdo poskytuje službu ve veřejné dopravě, má platit menší DPH než někdo, kdo si tu službu kupuje! Není to vztah zaměstnanec - zaměstnavatel, přátelé na galerii! Je to vaše dohoda, dohoda zaměstnanců se zaměstnavateli, že si půjdete společně něco ukrást z veřejných rozpočtů, něco na úkor všech ostatních daňových poplatníků! (Projevy nevole zleva, poslanec Škromach buší do lavice, potlesk několika poslanců zprava.) A to je přesně to, o čem tady hlasujeme. Bez ohledu na to, zda to je koruna, milion, deset milionů nebo sto milionů. O privilegiích pro jedny na úkor druhých. O prostředí rovných šancí nebo o prostředí nerovných šancí.

Já chápu, že si třepím hubu zbytečně a pan poslanec Škromach vítězně již mlátí rukou do lavice. Samozřejmě, že to tomu tak je. (Poznámka poslance Křečka: Není!) Neboť koalice nerovných šancí, koalice lidovců, komunistů a sociálních demokratů je již dávno dohodnuta. Bude prohlasováno prostředí nerovných šancí. Ale zdůrazňuji a chci, aby to veřejnost slyšela, že dnes nebyly obhájeny zájmy zaměstnanců proti jejich zaměstnavatelům. Že dnes některá privilegovaná odvětví ve spolupráci zaměstnavatelů a odborářských bossů z řad jejich zaměstnanců si na úkor veřejných rozpočtů prolobovala některá privilegia, některé výhody.

To, že tváří v tvář tomuto rozhodnutí se vláda - já jsem teď nechtěl říct úplně slušné slovo a říkám: - se vláda rozhodla (smích) ustoupit a vyhlásit dokonce stav legislativní nouze, je jenom absurdním dokreslením této situace, za kterou se stydím. Jako jedinou svoji obhajobu, kterou mám, je, že budu hlasovat proti. Děkuji. (Potlesk zprava.)

Reakce na řeč Miroslava Kalouska:

Zaorálek (ČSSD): Reakce na řeč Miroslava Kalouska

Škromach (ČSSD): Pan Kalousek osobně zvýhodnil skupiny s nejvyššími příjmy

Rath (ČSSD):  Pan Kalousek se tady vžil do role bojovníka za spravedlnost. 

Něměc (ČSSD): Kalouskovi vůbec nejde o lidi

Následné Kalouskovo vystoupení

Dále čtěte:

Volební program TOP 09 - Zdravé hospodaření státu

Foto: Hans Štembera