Byl jsem přesvědčen, že ti, co po zřízení této funkce volají záměrně „zapomínají“ říkat jeden dovětek – ano chceme hlavního architekta, ale takového, který bude zastávat naše „jediné správné“ názory. Ve světle vývoje kauzy hlavního architekta na liberecké radnici dnes musím konstatovat, že došlo na má slova. Ačkoli jsem nečekal, že dojde i na kádrování.

Předně se upustilo od „hlavního architekta“ jako takového, tedy od jednoho člověka, který by měl, podle představ těch mnoha populistů určovat budoucí podobu města z hlediska architektury a urbanismu. Zvolil se nový formát, takzvaná Rada architektů. Jakkoli i to považuji za více méně diskutabilní nadstavbu, vlastně jen za kosmetickou úpravu, je to pořád lepší, než původní záměr, už proto, že návrhy se nebudou řídit názorem jednoho architekta, ale více lidí, kteří budou muset hledat konsensus a dojde tak, jak věřím, na větší bohatost názorů, nápadů a řešení. Ani Rada architektů ale neřeší stále to zásadní – co bude vlastně dělat, tedy jaké bude mít pravomoci a jaké povinnosti?

Z hlediska města lze rozdělit jeho výstavbu a urbanistický vývoj do dvou samostatných kapitol. První je stavební úřad, což je složka státní správy, která je nezávislá na samosprávě a tím i na politické reprezentaci, řídí se (nebo by se měla řídit) zákony a normami České republiky. Hlavní architekt, nebo Rada architektů nemá žádnou možnost ovlivnit rozhodování tohoto orgánu, stejně jako politici. Přitom jsou to právě stavební úřady, které rozhodují o většině staveb a mnohdy tak formují podobu města výrazněji, než reprezentace politická. Ať už se nám to líbí, nebo ne, a ať už mnozí populističtí politici tvrdí, že to tak není, nebo bojují za to, aby tomu bylo jinak, a aby politici mohli zasahovat i do pravomocí stavebních úřadů.