Podíl absolventů škol, kteří nemohou najít vhodné zaměstnání, se začal navyšovat zejména v posledním desetiletí, po roce 2000. Do té doby ještě dobíhala dřívější forma vzdělávací soustavy která byla podstatně lépe propojená s uplatněním absolventů v praxi. Mimo jiné tím, že na školách existoval určitý druh praxe, v závodech, různých organizacích a službách kde studenti získávali zkušenosti a kontakt s praktickým životem. To v současné době chybí. Konečně sami absolventi škol říkají, že absence praxe na školách je problémem a velkým nedostatkem.

Přesto, že nepříznivou situací mladých lidí, kteří úspěšně ukončili studia, se u nás zabývá několik (i vládních) institucí, jsou výsledky více méně žalostné. K 30. dubnu 2011 bylo u nás podle údajů Národního ústavu odborného vzdělávání evidováno téměř 14 tisíc nezaměstnaných čerstvých absolventů středoškolského studia a vyšších odborných škol. Každým rokem mezi červencem a říjnem stoupá počet mladých lidí hledajících zaměstnání téměř o 15 až 20 tisíc. A letos vypadá situace ještě hůře. K dokreslení stavu lze ze zevrubné zprávy uvedeného ústavu citovat: „Absolventi škol jsou znevýhodněni nedostatkem praxe, chybějícími pracovními návyky a minimem zkušeností... mají problémy s uplatněním zhruba do 25 let..."

Jako mnohé jiné problémy má zaměstnanost absolventů škol širší společenské souvislosti a jeho řešení má více alternativ. Uplatnění absolventů škol, zejména vysokých škol, je především záležitostí dlouhodobou, systémovou, je záležitostí struktury škol a učilišť, jejich rozmístění podle společenských potřeb, je záležitostí regulace přijímání na školy, ale také výběru povolání a schopností mladých lidí. Tedy nejen podle jejich individuálního zájmu a finančních možností.