Od poloviny roku 2009 nezaměstnanost kolísá zhruba mezi sedmi a půl až téměř desíti procenty. Poslední statistické údaje uvádějí, že nezaměstnanost občanů se opět přehoupla přes půl milionu. Další informace uvádějí, že na trhu práce chybí dokonce přes milion pracovních míst a že řada zhruba dvou set tisíc nezaměstnaných je mimo evidenci a roste počet dlouhodobě nezaměstnaných.

Víme velice dobře, že nezaměstnanost silně zasahuje hospodářství celé země a je jevem celospolečenským, ne pouze jevem ekonomickým. Snižuje životní úroveň, oslabuje státní rozpočet, vede k narušování mezilidských vztahů. Je odvislá od nabídky pracovních míst, souvisí s kupní silou, s minimální mzdou a s celou hospodářskou krizovou situací státu. Souvisí také se zvyšováním intenzity práce, se skrytým prodlužováním pracovní doby současných zaměstnanců, s levnější cenou práce zahraničních dělníků, studentů, starobních důchodců i se zaměstnáváním načerno a řadou dalších jevů. Nejedná se jen o kvantitativní počet nezaměstnaných, ale i o kvalitativní změny, které se promítají do celospolečenského vývoje, života jednotlivých rodin nebo pracovních vztahů, mnohdy až tragických.
 
To vše potvrzují statistické údaje a také data z prováděných sociologických šetření. V poslední době zejména z reprezentativního šetření výzkumné agentury STEM.
 
Údaje dokládají, že mezi lidmi rostou obavy z nezaměstnanosti, jak u nezaměstnaných samých, tak i těch, kterým ztráta zaměstnání hrozí. Ve zprávě z výzkumu agentury STEM je uvedeno: »Časová řada dokládá, že současná míra obav ze ztráty místa je nejvyšší, jakou STEM od roku 1993 zaregistroval. Počátek růstu obav se datuje od roku 2008, kdy se začala ohlašovat ekonomická krize ve Spojených státech a následně se přesunula do Evropy, a navzdory tomu, že její bezprostřední důsledky na podíl nezaměstnaných nejsou u nás nijak výrazné, strach z nezaměstnanosti stále mírně roste.«
 
Z ekonomicky aktivní populace mají obavy dvě třetiny, třetina má dokonce obavy silné. K úplnosti charakteristiky veřejného mínění nutno dodat, že se projevují i jiné, méně časté názory. Například, že nezaměstnaní nemají skutečný zájem o práci, anebo že určitá míra nezaměstnanosti je užitečná, protože lidé si pak práce více váží.
 
V každém případě společnost stojí před problémem, jak nezaměstnanost snižovat a vyřešit ji. I v tom jsou rozpory. Nicméně většina lidí, stále zhruba 70 procent občanů, si myslí, že by k řešení nezaměstnanosti měl přispívat především stát zajištěním práce těm, kteří chtějí pracovat.
 
Je zajímavé, jak se ve zprávě STEM praví, že »tento názor převažuje nejen mezi sympatizanty levicových stran a mezi zaměstnanci, ale sdílí ho i mírná většina stoupenců pravicových subjektů a také živnostníků a podnikatelů«.
 
Již dřívější výzkum Klubu společenských věd ukazoval, mezi téměř pěti stovkami nezaměstnanými občany, že samotní nezaměstnaní vidí nejspíše řešení právě v pomoci státu, v jeho základní úloze - dát lidem práci.
 
Téměř dvě pětiny zastávají názor, že nezaměstnaností by se měl zabývat a nová pracovní místa vytvářet především stát. Převážilo tedy zvýraznění prioritní úlohy státu. Soukromému sektoru - velkým a malým firmám, živnostníkům - přisoudila tuto úlohu (za podpory státu) necelá třetina.
 
Od státu očekávají vytvoření nových pracovních míst především občané starší věkové kategorie, naopak mladší očekávají iniciativu především od soukromých firem.
 
V uvedeném výzkumu respondenti vyjádřili celou škálu návrhů na snížení nezaměstnanosti. Dominovala mezi nimi obecná doporučení ve smyslu ekonomických opatření, razantních zásahů státu do oblasti zaměstnanosti, zvýšení výkonnosti ekonomiky, vytvoření nových pracovních příležitostí. Dále se vyslovovali ke změně společenského systému, zavedení státního dozoru nad zaměstnaností, k větší pomoci českým firmám - středním, malým, ke schválení jednodušších zákonů pro podnikatele, ke snížení daní a odvodů. Více než čtvrtina dotázaných navrhovala zlepšení podnikatelského prostředí pro všechny typy podnikání, počínaje živnostníky až po zahraniční firmy.
 
Neskrýváme se s tím, že řešení nezaměstnanosti je velice složité. Bude jistě vyžadovat zásadní změny v hospodaření státu, aby mohly být odstraněny příčiny a projevy nejen vleklé hospodářské, ale i krize politické.