Vážený pane prezidente, vážená paní Komorowská, vážené dámy a pánové,

dovolte mi, abych Vám poděkoval za pozvání k návštěvě Vaší země. Za deset let, v nichž vykonávám funkci prezidenta České republiky, jsem navštívil Polsko třináctkrát. Dnešní návštěva je však pro mne poněkud jiná než ty předcházející. Je to má poslední oficiální návštěva Vaší blízké, přátelské a spojenecké země ve funkci hlavy státu, a přestože do ukončení mého funkčního období zbývá ještě pět měsíců, považuji ji za vhodnou příležitost k stručnému bilancování.

Polsko je – a bylo vždy – pro naši zemi mimořádně významným sousedem. Pojí nás s ním jazyková blízkost. Je pro nás zemí, odkud nehrozilo nebezpečí a války. Měli jsme a máme mnoho společného – v minulosti např. svatého Vojtěcha nebo jagellonské krále. Je sousedem blízkým, a přesto v mnohém odlišným. Hrdinství i utrpení, které tak výrazně charakterizují Vaši historii, Češi vnímali a prožívali spolu s Vámi.

Silně nás v minulém století sblížily naše obdobné zkušenosti s oběma totalitami – nacismem i komunismem. Vedlo to ke kontaktům tisíců lidí, ke vzájemné inspiraci i spontánní pomoci v nejrůznějších formách úniku před tlakem totality a odporu proti ní. Pražské jaro roku 1968 na jedné straně a Solidarita roku 1980 na straně druhé byly prožívány v obou zemích. Stejný cíl před nás postavilo i překonávání dědictví komunismu. To všechno je základem naší dnešní spolupráce, a to jak v její dvoustranné podobě, tak na mezinárodních fórech. Byla to především česko-polská iniciativa, která byla a je hybnou silou visegrádské spolupráce a která se dnes realizuje v rámci našeho společného členství v NATO a Evropské unii.

Vědomí této česko-polské blízkosti a spojenectví jsem za 22 let své politické dráhy v nejvyšších ústavních funkcích své země pociťoval v kontaktech se svými polskými protějšky i partnery silně a pozitivně. Rád vzpomínám na svá setkávání s Vašimi premiéry v 90. letech, poté ve funkci předsedy Poslanecké sněmovny s předsedy Vašeho parlamentu a nakonec jako prezident republiky s prezidentem Kwasniewskim, prezidentem Kaczyńskim a nakonec s Vámi, vážený pane prezidente. Moje vůbec první cesta do zahraničí – jako ministra financí – byla do Varšavy. Troufám si říci, že jsem skutečným pamětníkem partnerství našich zemí v období po pádu komunismu a mohu dosvědčit, že jsem vždy, u všech svých partnerů, pociťoval velmi přátelský vztah k naší zemi a zájem o plodnou spolupráci. Já jsem se snažil a snažím o totéž.