Čtvrteční akce v Poslanecké sněmovně není o amnestii. To je zneužití této vážné a zodpovědné věci k politické hře. Je to využití amnestie a té hysterické vlny, která se kolem ní vytvořila, k řešení úplně jiných politických témat. V daném případě k standardnímu souboji opozice vůči vládě.

Filozofie té amnestie vznikala několik let, a protože myslím, že se debata svádí k úplně vedlejším detailům, tak mi dovolte, abych tři základní body filozofie této amnestie řekl.

První věc byla prominout nízké tresty za ne velké trestné činy. Navíc jsem přesvědčen, že se jednalo o tresty, které by v řadě evropských zemí nevedly k uvěznění člověka. My jsme to dělali, a proto jsme měli tak nadměrně velký počet vězňů ve věznicích.

Druhý bod – vše vycházelo z mých deseti let zkušeností s milostmi – propustit z vězení lidi vězněné nad určitou věkovou hranici. Myslím, že těch 75 let bylo zvoleno správně.

Třetí základní filozofický prvek amnestie byl zastavit nekonečně se vlekoucí trestní řízení, která naše soudy nebyly schopny vyřešit ve smysluplné době.

Vytahovat jednotlivé případy lidí, které vůbec neznám a ani by mě nenapadlo, že do této kategorie mohli zapadat, je nesmyslné. Není pravda, že jsem dal amnestii tomu či onomu konkrétnímu člověku. Dal jsem ji skupině lidí s jistým typem trestu. Každému znovu říkám, že i tam byla hranice deset let vězení. Největší násilné, hospodářské či majetkové trestné činy se do těchto deseti let nevejdou. Je ještě jedna další hranice, na co se amnestie nevztahuje – když se někdo skrýval, když utíkal, když zmizel kamsi do světa.

Václav Klaus, Události Česká televize, 16. ledna 2013