Vážený pane senátore, 

Koruna česká, monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska, Vás tímto otevřeným dopisem naléhavě žádá, abyste svým hlasem podpořil návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (senátní tisk 391). Jsme přesvědčeni, že zákon má být přijat především z důvodů morálních, jako součást vyrovnání se s neblahou dobou komunistického režimu, ale i z důvodů praktických, aby byl majetek konečně odblokován a tím umožněn rozvoj dotčených obcí.

Vzhledem k tomu, že z různých stran zaznívají prohlášení, která  zpochybňují odůvodněnost a oprávněnost vyrovnání, předkládáme Vám několik historických, právních a ekonomických argumentů, které svědčí jednoznačně ve prospěch vyrovnání. (Podrobný přehled o historickém vývoji problematiky přikládáme v přiloženém souboru.)

Odpůrci zákona hojně zneužívají ze souvislostí vytržených informací o vztazích církve a státu v minulosti. Při tom se zapomíná, že panovník měl v katolické církevní hierarchii závažné postavení, ve státech protestantských byli panovníci dokonce hlavou své církve (ku příkladu Velká Británie dodnes). Císař František Josef I., stejně jako před ním císař Zikmund nebo Josef II. tudíž jednali při omezeních majetkových práv církve v rozsahu svého hierarchického práva v církvi, i když Josef II. se s ní střetl o rozsah svých oprávnění. (Zostřený státní dohled nad církvemi, který Josef II. zavedl, byl později zrušen konkordátem z r. 1855. Zrušení státního dohledu později potvrdil i zákon č. 50/1874 ř.z.). Panovníci tedy vykonávali a vykonávají oprávněně a přirozeně své právo dozoru nad církvemi. Už ze skutečnosti, že práva dozoru nad církví mohou vykonávat pouze její členové, vyplývá, že z hlediska přirozeného práva nelze tento dozor vykonávat volenými nebo jmenovanými institucemi liberálního státu - republiky. Vrcholem nepřátelské kontroly církví a jejich představitelů i majetku pak bylo období 1946 – 1989. 

Ke konfiskacím podle Benešových dekretů byly vydány rozsudky Nejvyššího správního soudu z let  1946-1949, rušící konfiskace církevního majetku jako bezdůvodné a potvrzující další trvání vlastnictví. Jedná se zejména o tzv. Řád německých rytířů (březen a znovu listopad 1948) a klášter Vyšší Brod (opakovaně od 1947, naposledy v roce 1949).