Myslím, že si opět zaděláváme na další deformaci právního vědomí společnosti: zda šlo o dar, nebo půjčku, vůbec není podstatné. Toto odlišení by mělo význam jen tehdy, pokud by se jednalo o občanskoprávní spor mezi žalobcem, který tvrdí, že šlo o půjčku, která má být vrácena, a  žalovaným, který se brání tvrzením, že šlo o dar, a nic vracet nehodlá. V předmětné věci ale o nic takového nejde, jedná se o trestní řízení, která rozhodnou o tom, zda Bárta naplnil skutkovou podstatu trestného činu úplatkářství, tedy zda poskytl peníze v souvislosti s obstaráním věci veřejného zájmu. Důležité je jen to, zda se jednalo, či nejednalo o  veřejný zájem. Forma poskytnutí finančních prostředků vůbec nerozhoduje, neboť i půjčkou (třeba za neobvykle výhodných podmínek) může být (jednalo-li se o snahu ovlivnit to, co je ve veřejném zájmu) skutková podstata tohoto trestného činu naplněna. Jde o to, zda ovlivňování vnitřního života politických stran (tedy například složení kandidátky nebo snaha některých funkcionářů o loajalitu členů) může, nebo nemůže být věcí veřejného zájmu, a tedy trestního řízení. Nebo zda nějaké formy ovlivňování mohou být „jen“ neetické, pro politickou kulturu státu zcela nepřijatelné (například poskytování finančních prostředků), ale nikoliv trestné. To se ovšem týká i nedávného obvinění některých členů ČSSD v Praze 9.

Nemá tedy podle mého názoru pravdu Stanislav Balík, pokud v článku Mezi sněmovnou a soudem (LN 5. 3.) tvrdí, že soud s Bártou nemá žádné dobré východisko, neboť „… když vyhraje, bude se neodbytně vtírat pocit, že  vládní politici jsou beztrestní. Prohrajeli, jen utvrdí názor veřejnosti, že politici jsou lumpové.“ Nemyslím, že by toto mohlo být jediné poučení. Veřejnost by se měla dozvědět, zda vnitřní poměry v  politických stranách mají posuzovat pouze voliči, nebo zda k takovému posuzování je kompetentní i státní zástupce a policie.

Když jsem nedávno četl údajný výrok státní zástupkyně, že „ovlivňování poslance je vždy trestné“, nezbývalo mi než pozdvihnout obočí a pevně doufat, že takový výrok nikdy nepadl…