Mají být pro nás slovenské volby poučením? Zcela určitě ano. V těchto volbách totiž nešlo příliš o souboj koncepcí, volebních programů a osobností. Spíše se podobaly referendu. Referendu, ve kterém občané řekli jednoznačné ne dosavadní vládě a pozor: nejenom její politice, ale dosavadním politickým praktikám vůbec. Aféra Gorila sama nerozhodla volby. Byla jen onou pověstnou kapkou narůstající nespokojenosti občanů. Nespokojenosti, která není specificky slovenským problémem. Postupně začíná mít celoevropský charakter.

Týká se proto v celém rozsahu i naší politické scény. Nespokojenost postupně přerůstá v rozhořčení. Nejde o počet demonstrací ani demonstrantů. Demonstrace, které následovaly po tzv. Holešovské výzvě, bychom neměli přecházet bagatelizací zatím relativně malé účasti. Je dobré si začít všímat výrazných společných prvků těchto vystoupení. Jednoznačně dominuje nesouhlas s úlohou, postoji a prací všech politických stran bez rozdílu. Totéž platí o politicích jako takových. Je zajímavé, že media, která už řadu let soustavně dehonestují politiky a důsledně generalizují každé jednotlivé selhání jako nedílnou součást celého systému, jsou z hlediska demonstrujících co do nedůvěryhodnosti hned na druhém místě za politiky.

Přestože nelze pochybovat, že skutečnou příčinou nespokojenosti občanů je především zhoršující se ekonomická situace, v českých podmínkách má zásadnější dopad na nálady obyvatel spíše pocit ekonomické nejistoty, než vlastní finanční problémy. To je faktor, který nelze podceňovat. Je zvláštní, že současná vláda si patrně tuto okolnost vůbec neuvědomuje. Naprosto společensky necitlivé nápady a návrhy ministra Kalouska naráží a budou narážet na obecný nesouhlas. Lidé totiž nechtějí chápat a určitě nikdy chápat nebudou, proč právě oni mají na sobě nést důsledky ekonomických a politických chyb, které sami nezpůsobili a proč nemají být voláni k odpovědnosti a potrestáni ti, kteří je ať už svou neschopností nebo nekompetencí zavinili. A to jsme u toho méně závažného selhání.

Vlny rozhořčení vyvolává korupce ve vysoké politice. Nikdo se na náměstích nepokouší přesně spočítat, kolik nás korupce, podvody a rozkrádání stojí. Nepotřebují to počítat. Jsou si jisti, že strašně moc. A dovedou si představit, co by se za takové peníze dalo pořídit.