V nejtemnějších barvách vykreslená a takřka démonizovaná bývá karta sociálních systémů v některých novinových článcích. Naposledy v textu Lenky Petrášové (sKarta na skartování“, MFD 19. 3.).

Takzvaná sKarta však ve skutečnosti přenáší v život vcelku jednoduchou a pragmatickou myšlenku, které se chopila již řada jiných zemí. Nejde tedy o podivný vynález z dílny místních politiků, nýbrž naopak o trend, který se dotýká postupně celé Evropy.

V čem ona myšlenka spočívá? Jednoduše, vystavit a rozeslat složenku na každou jednu dávku, kterou stát poskytuje, je nákladné. Například pro Českou republiku to znamená náklady ve výši čtvrt miliardy korun ročně. Distribuce dávek pomocí karet, jinak řečeno elektronizace výplaty, je daleko levnější. A to zejména za podmínek, které dohodl Jaromír Drábek, kdy stát neplatí za tento nástroj ani korunu.

Elektronizace proto přináší úspory. Úspory, díky nimž nebude například nutné snižovat výši dávek. Upraví se jen způsob doručení.

Takové úvahy přece nejsou scestné. Panika, která na základě avizované změny propukla, proto nebyla, a není, adekvátní.