Vážená vládo, milé kolegyně a kolegové, kdyby si projednávaný zákon vzal za cíl pomoc stávajícím pěstounům v jejich obětavé práci, pomoc při finančním a společenském ocenění, přijala bych zákon bez zaváhání, protože tito lidé si pomoc zasluhují. Jenomže zákon, který právě projednáváme, mění pěstounskou péči - jak už bylo řečeno - na zaměstnání, pro které bude třeba najít dostatek profesionálních rodin. A sami dobře víte, že nejpohodlnější a nejlevnější cestou ke kvantitě je snížení nároků na odbornost a bohužel i na osobnostní zralost.
Model, opírající se o pravidlo, že profesionální rodič se sice stará, ale odborně je závislý na trojici specialistů (psychiatr, sociální pracovník a psycholog) v USA selhal již v devadesátých létech. My uzákoňujeme právo na zprostředkování psychologické, terapeutické, odborné pomoci alespoň jednou za šest měsíců. Proč zákon nezvýšil nárok na vzdělání, vždyť jsme tento nárok na zvýšení vzdělání přednesli. Tvrzení, tak často používané ve Velké Británii, jedna pracovnice radnice v Londýně mě dokonce napsala osobní dopis, že špatná rodina je lepší než nejlepší dětský domov, považuji za scestné a leccos o anglické ústavní péči vypovídající. Vzbuzuje to ve mně asociace na klasickou anglickou literaturu, která se zabývala osudy sirotků. Dítě, putující z rodiny do rodiny, je nepřiměřeně zatěžované adaptací na nové lidi a prostředí. Ztrácí pocit jistoty, neustále v hlavě gumuje minulost. A to je zlé. Vždyť co dítě kromě lásky spojuje s rodinou? Množství společných vzpomínek a zážitků. Ale ty bohužel pěstounské dítě nemá.
Profesionální rodič výměnu dítěte zvládá. Světové výzkumy ukazují, že rodina žádá o nové děti, sotva jedny předala. Cítí se tak lépe. Pro dítě ale není změna jednoduchá. Pokud bylo v rodině spokojené, musí se vyrovnat se smutkem, a nechápe důvody vrácení. A jaké jsou důsledky? Buď profesionální rodič situaci nezvládne, ale nepřizná to, nebo chce dítě vrátit, respektive vyměnit. Argumentuje, a to je prosím statisticky prokázáno, že nové dítě není vhodné pro pěstounskou rodinu. Nejčastější tvrzení je, rodič říká, dítě nás nechce, za druhé: dítě rozbíjí naši rodinu. Doporučuji podívat se na výzkumy ze Slovenska. Takový osud je pro dítě krutější než ústavní výchova v relativně stabilním prostředí.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR