V Klimkovicích nedávno zavedli první nízkoemisní zónu v České republice. To bylo umožněno nedávnou novelou zákona o ochraně ovzduší, kterou jsem předložil s kolegy poslanci za Moravskoslezský kraj. Novinka však má i svoje kritiky.

Nejprve připomeňme, o co se jedná. Nízkoemisní zóny mohou na svém katastru vymezit obce prostřednictvím vyhlášky. Týká se území, kde jsou překračovány limity znečištění a současně existuje objízdná trasa tohoto území bez omezení. Do těchto zón není možné jezdit s vozidly, která nesplňují určené emisní hodnoty. Nejde o žádný český vynález, ale o prověřené opatření z mnoha evropských měst.

Plně chápu občany a zastupitele Klimkovic, kteří nechtějí, aby jim projíždějící osobní i nákladní automobily dále zhoršovaly už tak špatný stav ovzduší. Pacienti, kteří využívají zdejších lázní, toto opatření také přivítají. Do města se přijedou léčit a nikoli zadusit smogem. Pro řidiče neekologických automobilů snad nebude poněkud delší cesta představovat velkou přítěž. Nejčastější kritika se zakládá na argumentu, že nízkoemisní zóny sice zbaví město škodlivin z dopravy, ale stejně neřeší emise z tzv. velkých zdrojů (továrny), které tvoří největší podíl na znečištění ovzduší. Na to lze namítnout, že nízkoemisní zóny nemají ambici zcela vyřešit problém s ovzduším. Pouze pomáhají zlepšit situaci na lokální úrovni, což se však může výrazně projevit na zdraví zdejších obyvatel.

Problém velkých zdrojů se musí řešit jiným způsobem a na to již existují zcela jiné nástroje.

Pavol Lukša
poslanec za Moravskoslezský kraj