Podle ministerstva financí dostala Česká republika loni o 30 miliard z Bruselu víc, než kolik tam poslala. Do Bruselu jsme poslali 41,7 miliardy korun a 72,5 miliardy korun z Bruselu přišlo. Podle ministra financí Miroslava Kalouska a opozičního lídra Bohuslava Sobotky je to o důvod víc, abychom ochotně poslali 38 miliard z devizových rezerv na pomoc eurozóně.

Je třeba připomenout, že kromě 41,7 miliardy, které jsme poslali ze státního rozpočtu do rozpočtu EU, neseme některé další náklady. Zde je přehled některých z nich:

1)      6 miliard zaplacených cel v cenách zboží. Když si koupíte banán nebo kolo a tisíce dalších věcí z dovozu, které byly procleny na vnější hranici EU v přístavu v Hamburku, zaplatili jste do chřtánu EU clo. Ve vládní čisté pozici to zahrnuté není, což neznamená, že tyto peníze neplatíme. Vláda ve své bilanci s EU vykazuje pouze cla vybraná na letišti v Ruzyni nebo z poštovních balíků ze zámoří. To je menšina cel zaplacených unii. Naopak, co vyberou v Hamburku – i když to pak dál putuje k nám – vypadá jako příspěvek Německa do EU, i když to v cenách platíme my, koneční spotřebitelé.

2)      19 miliard náklady na kofinancování evropských projektů. Tyto peníze sice neputovaly přímo do Bruselu, ale musely být utraceny na projekty, které si přál a schválil Brusel, jako je třeba euro-environmentalistický komiks pro děti, nebo tento projekt zaměřený na dotování prostitutek, sídlící na adrese Vlhká. Kdybychom nebyli v EU, nemuseli bychom na evropské projekty z veřejných rozpočtů vynaložit 41,7 příspěvků plus 19 miliard spolufinancování. Naše obce by možná neměly cyklostezky za stamiliony a poradenská centra pro prostitutky a pasáky. Ale těchto 60,7 miliardy by mohly utratit na to, co opravdu potřebují.