Podstata vládního návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi spočívá v převedení 200 tisíc hektarů státních lesů, půdy, budov a podniků na bývalé náboženské vlastníky (z drtivé většiny organizace Římskokatolické církve) a ve vyplacení 59 miliard korun v hotovosti v průběhu 30 let jako náhradu za nevydané obecní pozemky. S tímto návrhem nesouhlasím, přitom církvím přeju skutečnou odluku.

Nesouhlasím s vládním návrhem právě proto, že chci skutečnou odluku, kterou tento zákon nepřináší a proto, že jsem přesvědčen, že staré křivdy nelze napravovat tak, že se vytvoří křivdy nové.

Chci odluku, ve které se církvím nepřevede hotovost, ale jen konkrétní státní a obecní majetek, který náboženské organizace vlastnily před únorem 1948. Proč a jaký majetek chci převést na církve, vysvětlím dále. Chci odluku, která ukončí jak financování církví ze státního rozpočtu, tak povinné registrace církví a další ingerence státu do církevních záležitostí.

Test demokracie

Chci odluku, která bude jak ve prospěch církví, tak ve prospěch ostatních obyvatel České republiky. To není protimluv. Věřím, že rozumný zákon o vyrovnání se s církvemi musí najít podporu jak církví, tak občanů. Jinak nemá cenu žádný takový zákon přijímat a můžeme zachovat status quo. Stát jedná s církvemi dvacet let a vlády průběžně předkládaly různé návrhy, které nakonec nenašly podporu parlamentu, natož veřejnosti.

Rozhodnutí parlamentu by se – obecně – nemělo odchylovat od vůle občanů-voličů. Koneckonců, strana, jejíž jsem předsedou, zastává princip „lidového veta“, tedy referenda, kterým lze zamítnout (jakýkoliv) zákon schválený parlamentem.