Uzavřel se život muže, který ztělesnil nejen československou státnost a vzájemnost, ale i osobnosti, jež nikdy nezapomněla na své poloproletářské kořeny a na palčivost otázky sociální. Pod tímto abstraktním pojmem se na přelomu předminulého a minulého století skrývala dnes nepředstavitelná bída, ale také vůle po jejím překonání. Masaryk, dovršitel českého národního obrození, to i mnohé další dokázal ztělesnit ve svém životě, díle i odkazu. Odkazu, který byl a je založen i na širších všelidských evropských a globálních souvislostech.

Podivný neoliberální polistopadový mrav, libující si v nepřímém i přímém zpochybňování odkazu prezidenta Osvoboditele, pokračuje i v naší současnosti. Opakovaně se dozvídáme, že TGM vlastně nebyl filozofem, jeho vlastenectví je označováno za údajně překonaný nacionalismus a snad vůbec nejvíc vadí Masarykova jednoznačně levicová orientace a nezpochybnitelná blízkost českému demokratickému socialismu a zejména vůči jeho nejsilnější straně – české sociální demokracii.

Masaryk, účastník 1. máje 1890, přivedl do naší strany svou ženu Charlottu, dceru Alici a přímo i nepřímo – již po listopadu 1990 – i své vnučky Annu a Herbertu. Nebýt únorového převratu, který nesl některé znaky protiústavního puče, byl by v květnových volbách 1948 naším leadrem jeho syn Jan; intenzívní jednání, která se v této věci mezi Janem a ČSSD na přelomu let 1947-1948 vedla, k tomuto závěru přímo směřovala. S únorovým převratem bezprostředně souvisí i tragická Janova smrt v noci z 9. na 10. března 1948.