První zkušenosti s přímou volbou prezidenta České republiky se dříve či později stanou učebnicovým příkladem situace, kdy nedospělá společnost musí vyřešit úkol pro dospělé. Podobně, jako když sedmnáctiletému člověku svěříte založení rodiny a výchovu dětí. Bez zkušeností se takové úkoly zvládají těžko. Pravděpodobnost, že uspěje, je přibližně stejně velká, jako možnost neúspěchu.

Úkol by byl jednodušší, kdyby tváří v tvář nedospělé společnosti stáli pouze prezidentští kandidáti. Bohužel tomu tak v některých případech není. Zájmy silných finančních skupin, mají-li být prosazeny, potřebují "tvář", kterou veřejnost z různých důvodů neodmítne. Osoba s takovou "tváří" přitom nemusí být nositelem žádných myšlenek, ideí nebo dokonce hodnot. Tato osoba musí mít pouze dostatek finančních prostředků, aby zaplatila médiím za pozitivní a hesly vyšperkovanou propagaci. Za propagaci s minimálním množstvím myšlenek, protože proti myšlenkám je možné stavět protiargumenty. Proti heslům se žádné argumenty postavit nedají.

V těchto souvislostech je možné přemýšlet o osobě Karla Schwarzenberga v jeho nejnovější roli prezidentského kandidáta. Jeho mystérium zafungovalo již v roce 2010, kdy s výraznou mediální podporou velkých českých deníků pomohl k volebnímu úspěchu Miroslava Kalouska a udělal z něj "de facto" prvního muže současné české vlády.

Po dvou a půl letech se Karel Schwarzenberg pokouší zopakovat stejnou volební fintu v prezidentské kampani. Jeho mediální podpora je doslova drtivá. A právě tato mediální podpora mu umožňuje "ukazovat nevinný obličej". Novináři a redaktoři všech médií včetně těch veřejnoprávních mu iniciativně pomáhají tlumit jeho problematická vyjádření a "taktně mlčí" o jeho vládní odpovědnosti na všem, proti čemu se velká většina české veřejnosti již dva roky bouří.
 Je tedy zřejmé, že nová zkušenost z přímé prezidentské volby nám neukazuje žádné záhadné mystérium jednoho z prezidentských kandidátů, ale přesvědčuje nás o stále velmi silném vlivu médií na život společnosti. A protože se pověra o nezávislosti českých médií vztahuje pouze na předpověď počasí a sportovní výsledky, je potřeba přijmout důležitou životní zkušenost. Zkušenost, že se nás prostřednictvím novin a televizí stále pokoušejí ovládat lidé, kteří mají dostatek finančních prostředků na to, aby si koupili české "nezávislé novináře". Novináře a redaktory, kteří jim za přiměřenou cenu rádi vyrobí vhodného kandidáta na prezidenta České republiky.