Nejedna členka a nejeden člen horní komory našeho Parlamentu se totiž s oblibou pasují do rolí členů jakéhosi "sboru moudrých", kteří bdí nad dlouhodobými dopady projednávaných zákonů.
Ve čtvrtek vystoupilo v rozpravě k novele Horního zákona, kterou si v Poslanecké sněmovně vynutil pan poslanec Šťovíček, deset senátorek a senátorů. Jasně zazněly a nebyly vyvráceny argumenty, že přijetí této Šťovíčkovy novely znamená, že se stát dobrovolně vzdává kontroly nad vlastnictvím strategických nerostných surovin. Ve svém vystoupení to de facto potvrdil i pan ministr Kuba, který možná stále doufá, že se mu podaří předložit Poslanecké sněmovně velkou novelu Horního zákona, ve které fatální důsledky Šťovíčkovy novely alespoň zmirní.
Není potřeba dále diskutovat o skutečnosti, že stát přijetím Šťovíčkovy novely rezignuje na vlastní vliv na hospodaření se strategickými surovinami. Stát si navíc významně zkomplikoval přípravu důležitých koncepčních materiálů, jejichž výsledná podoba bude ovlivňovat život našich dětí a vnuků. A je smutné, že právě tuto skutečnost si neuvědomují naše senátorky a naši senátoři.
Výsledkem čtvrtečního hlasování Senátu o Šťovíčkově novele Horního zákona nebylo ani ANO, ani NE. A to je snad to nejzásadnější poselství, které senátoři a senátorky poslaly občanům České republiky. Poselství, že velká čast z nich se v případně zásadních a pro život budoucích generací strategických rozhodnutí nedokáže rozhodnout.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Vladimír Mana - profil
