Úspěšný útok v Chrastavě na hlavu České republiky nezpůsobil pouze mediální poprask. Vyprovokoval celou řadu osobností (i rádoby osobností), aby se projevily. Vystoupení vysokých ústavních činitelů a mnoha větších i menších společenských autorit je ale také důležitým kamínkem do mozaiky poznání současného stavu české společnosti a její stále se prohlubující krize.

Vedle poznání, že jako stát neumíme chránit nejenom obyčejné lidi, ale dokonce ani své prezidenty, je incident důkazem, že naše společnost ztrácí schopnost respektovat cokoliv, včetně nejvýše postavených  autorit a symbolů. Jak se zdá, neúcta k řádu, bez něhož nelze udržet žádnou společnost v životaschopném stavu, začala narušovat kameny samých základů naší společnosti.

Každá krizová situace má ale také důležitý a velmí pozitivní efekt - odděluje "zrno od plev". Právě v krizových situacích se projevuje mnohdy dobře skrývaná povaha konkrétních jedinců a síla nebo naopak slabost celých společností. Když jsem dnes večer v České televizi slyšel známou socioložku Šiklovou, jak bagatelizovala útok na prezidenta České republiky, bylo mi smutno. A podobně trapný pocit ve mně vyvolalo vystoupení prezidentského tajemníka Jakla, který velmi široce a velmi nekonkrétně obvinil média z rozeštvávání společnosti.

Dobře fungující společnosti byly v historii postaveny na poměrně jasných a jednoduchých principech, mezi které patřily soubor jasně definovaných jednoduchých pravidel, bezpodmínečný respekt k řádu a pevný svorník. A ten nebo ti, kdo z jakýchkoliv důvodů přijali roli svorníku, museli pravidla a řád nejenom hájit, ale sami je museli ctít a dodržovat.

V posledních dvou letech jsme opakovaně a často svědky, že sami zákonodárci na půdě Parlamentu ČR nedodržují zákony této země. Jsme svědky, že i předsedkyně Poslanecké sněmovny rozhoduje způsobem, jehož soulad s Ústavou České republiky je předmětem dlouhých a doposud nevyjasněných sporů. A v takové situaci se přece nemůžeme divit, že společnost jako celek ztrácí poslední zbytky respektu k zákonům, k řádu a koneckonců také k těm, kteří by měli být symbolem a garantem onoho řádu.

Nevím, jak bude tato společenská krize pokračovat. Chceme-li se však vyhnout příliš radikálním a bolestivým cestám ke změně naší společnosti, musíme najít dostatek nových silných osobností a musíme jim dát plnou důvěru, aby nás peřejemi krize provedli.