V roce 1944, v noci ze 2. na 3. srpna, zlikvidovali nacisté tak zvaný romský rodinný tábor. V plynových komorách koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau bylo zavražděno téměř 3000 ještě žijících romských vězňů, dětí, žen a mužů.

Mrzí mě, že média nevěnovala tomuto 68. výročí téměř žádnu pozornost. V dnešní době se přitom jedná o události aktuálnější než kdy jindy: v souvislosti s asociální politikou této vlády a v kombinaci se špatnou politikou řady obcí se Romové žijící v sociálně vyloučených lokalitách ocitají v ještě horších situacích, ze kterých nejsou schopní se sami dostat. Ve stále složitější životní situaci se ale zároveň ocitá také stále více lidí z majoritní populace. V regionech s vysokou nezaměstnaností je pak velmi jednoduché označit nepřítele – Romové jsou jasně viditelní, jednoznačně identifikovatelní a pro velkou část majoritní společnosti je snadné uvěřit, že dávky, které pobírají, jsou příčinou chudnutí ostatních.

Příčinou chudnutí lidí se středními a nižšími příjmy v naší zemi je přitom především špatné hospodaření s veřejnými prostředky a obrovská míra korupce, přičemž tyto částky mnohonásobně převyšují výplaty dávek. Svádět všechno zlé na Romy je ale mnohem pohodlnější než přiznat pravdu. Následky ale mohou být hrozivé. Už jsme byli svědy toho, že v severních Čechách se na protiromských demonstracích ozývalo volání “Cikáni do plynu”. Ti, co to volali, si zřejmě nedokáží představit důsledky takového zrůdného hesla. V loňském roce se navíc v médiích objevilo několik případů, kdy byli Romové lživě označeni za pachatele násilných trestných činů. Nejznámějším se stal případ v Břeclavi, kde na základě falešného obvinění hrozil obyvatelům tamějšího romského ghetta lynč. Reminiscence s případy obviňujícími Židy z vražd křesťanských dětí či s Hilsneriádou jsou bohužel na místě.