Vážená paní předsedající, dámy pánové. Já tady od začátku sedím a poslouchám to a mám pocit, že je tady zvláštní nálada, možná pachuť. Uvedu to na vystoupení pana poslance Ratha. Ideální téma pro exhibici. Věhlasný řečník. A pak vcelku nezajímavý, už vůbec ne vtipný projev, který není vůbec oceněn potleskem.

Když nad tím přemýšlím, tak je to o nějaké rozpačitosti nás všech. A já vám řeknu svoji rozpačitost, kterou v sobě mám a kterou už jsem řekl i v médiích. Uklidním pana Tejce, že jsem nečerpal ze spisů, že žádná kolegyně mě neinformovala, ale zkrátka seznam vyslechnutých utekl z žádosti o vydání. Takže já jsem se dozvěděl, že jsem nebyl v seznamu vyslechnutých. Je to zvláštní, možná nejsem důležitý svědek. S Vítem Bártou bojujeme několik let jak ve firmě, tak v politice. U všech situací, co byly, jsem byl. Byl jsem policií vyslechnut. Vy jste moji výpověď neměli. Tak já si dovolím ji tady říct.

Škoda, že kolega Škárka tady není. (Hlas: Je.) Protože já jsem u policie sdělil: Josef Dobeš v roce 2004 a v roce 2005 půjčil Jaroslavu Škárkovi peníze, dokonce na tu první půjčku jsem měl podepsaný papír.