Prezident České lékařské komory (ČLK) MUDr. Milan Kubek rozeslal v minulých dnech členům komory dopis, ve kterém mne obviňuje z nedržení slova, zkresluje fakta a snaží se vytvořit atmosféru strachu a pocity ohrožení u soukromých lékařů. Straší „řetězci", které by měly nahradit soukromé praxe lékařů. Přitom svá spekulativní tvrzení o připravené „likvidaci části soukromých praxí" nijak nepodepírá sebemenším důkazem.

Pan prezident Kubek dále tvrdí, že „dosavadní činnost ministerstva zdravotnictví pod vedením ministra Hegera svědčí o tom, že jeho priority jsou jiné než priority ČLK", v čemž mu musím dát za pravdu. Mezi priority ministerstva určitě patří dbát na dobré postavení pracovníků v celém zdravotnictví, tedy i dobré pracovní podmínky lékařů. Zároveň je ale úkolem resortního řízení zastupování zájmů všech občanů republiky, zejména pacientů, a nikoliv zastupování pouze partikulárních zájmů jakékoliv, byť sebevýznamnější profesní skupiny.

Typické pro vystupování vedení ČLK je stanovisko k Memorandu o úpravě poměrů ve zdravotnictví, které ministerstvo 17. února podepsalo s Lékařským odborovým klubem - Svazem českých lékařů (LOK-SČL).

"Jakýkoliv zákon, který nestanoví sankce za porušení pravidel, je ve své podstatě bezzubý. Maximální výše sankcí byla zákonem o zdravotních službách stanovena tak, aby byla účinná i pro velké poskytovatele typu nemocnic."

S LOK-SČL vede ministerstvo standardní dialog, ale pan prezident Kubek pozapomněl na to, že on není smluvní stranou memoranda. Jeho vyhrožování dalšími protestními akcemi v době, kdy mzdy lékařů stouply a kdy ministerstvo bojuje o další mzdové posílení všech zdravotníků pro r. 2012, není vůbec na místě. Chápu, že je pro pana doktora Kubka občas obtížné sladit funkce v předsednictvu odborů s funkcí prezidenta ČLK. Pokud však něco ČLK škodí a ubírá na prestiži, je to právě toto funkční propojení. Tím se nechci dotknout odborových organizací, jejichž existenci a debatu s nimi vnímám jako nezbytnou ve všech slušných demokraciích.
Přeregistrace není likvidace