Děkuji za slovo, pane místopředsedající. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, Poslanecká sněmovna věnovala novele předmětného zákona o sociálně právní ochraně dětí značnou pozornost, kterou si úprava tak významných a pozitivních změn zaslouží. Tvůrčí přístup, s kterým plénum Poslanecké sněmovny přistoupilo k předložené novele, oceňuji. Dnes poté, co se novela nesetkala s pochopením pana prezidenta republiky, se novela zákona o sociálně právní ochraně dětí opět vrátila na půdu Poslanecké sněmovny. Nebudu zde rozebírat vlastní novelu a dovolte mi, abych se vypořádal s tvrzeními, kterými prezident republiky odůvodnil vrácení novely Poslanecké sněmovně. To vypořádání bude mít pět bodů.
Za prvé k tvrzení prezidenta republiky, že novela byla přijata pod tlakem mezinárodních institucí. Novela reaguje na současný neuspokojivý stav v systému ochrany dětí v České republice, který je popsán a podložen řadou vnitrostátních odborných výzkumů a analýz a není přijímána pod tlakem mezinárodních institucí. Reaguje na detailní rozbory a selhání systému v konkrétních kauzách. Potřeba zásadních změn v činnosti orgánů sociálně právní ochrany dětí, ve způsobu řešení případů ohrožených dětí i v možnostech zajišťování náhradní rodinné péče pro děti je tak dlouhodobě iniciována a pociťována přímo v České republice jak ze strany odborné veřejnosti, tak ze strany pracovníků sociálně právní ochrany, pěstounů, poručníků a dalších osob podílejících se na péči o ohrožené děti.
Současně nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že Česká republika ratifikací významných mezinárodních smluv na poli ochrany práv dětí přijala závazky i na mezinárodní úrovni a v důsledku toho musí počítat s tím, že dodržování těchto závazků je legitimně monitorováno a hodnoceno příslušnými kontrolními orgány, jakými je například výbor OSN pro práva dítěte.
Nyní prosím k druhé výtce pana prezidenta. K obavám zrušení kojeneckých ústavů a dětských center. Zákon neobsahuje a v žádné z verzí neobsahoval žádná ustanovení o rušení kojeneckých ústavů a dětských center. Je logické, že čím více dětí bude moci zůstat bezpečně ve své rodině, či nalezne odpovídající péči v náhradním rodinném prostředí, tím méně bude potřeba zařízení ústavní péče. Zákon neobsahuje rušení kojeneckých ústavů z jednoho prostého důvodu. Je nesporné, že děti se zdravotním postižením, jejichž péči nelze zajistit v domácím prostředí, budou i nadále služeb kojeneckých ústavů využívat. Podle dlouhodobých statistik ústavu zdravotnických informací a statistik jsou zdravotní důvody u dětí přijímaných do kojeneckých ústavů příčinou umístění v cca 36 % případů. Zmiňované zdravotně sociální důvody jsou definovány jako zejména každá situace, kdy dítě pro své postižení či handicap nemůže vyrůstat v rodině, i když nevyžaduje uvedenou speciální ošetřovatelskou péči, případně zácvik rodičů před propuštěním dítěte. Již několik desítek let jsou známy negativní dopady ústavní péče na děti, zejména na děti v prvních letech života. Moderní sociální systémy proto dělají vše, aby byl tento typ péče o děti co nejvíce omezen. Neznamená to ovšem, že jsou děti zbavovány odborných služeb a odborné péče. Tato péče je jim doručována do přirozeného, tedy rodinného prostředí včetně péče ošetřovatelské, která je dominantní činností kojeneckých ústavů, kde tvoří personál naprostou většinu a odborná lékařská péče je dnes poskytována v nemocnicích. Český systém dělá pravý opak, aby mohl dětem poskytnout odbornou péči. Musí je tzv. doručit do pobytových zařízení. Tento způsob je zastaralý a neefektivní.
K třetí výtce pana prezidenta, k obavám široce a vágně stanovených povinností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, pravidelně vyhodnocovat situaci dítěte a k absenci pojistky proti libovůli úředníků.
Není pravdou, že novela zakládá povinnost orgánů sociálně právní ochrany vyhodnocovat údaje všech dětí a rodin a posuzovat u nich potřebu poskytování sociálně právní ochrany. Ze zákona jasně vyplývá, že veškerá činnost orgánů sociálně právní ochrany se může zaměřovat pouze na ohrožené děti, jejichž okruh je vymezen v § 6 zákona, to je zejména na děti, jejichž rodiče závažně porušují nebo zanedbávají své povinnosti při výchově dětí, děti nacházející se v náhradní rodinné péči nebo institucionální péči, děti ohrožené závislostí na alkoholu nebo jiných návykových látkách, děti dopouštějící se trestné činnosti nebo jiné protiprávní činnosti nebo naopak děti, které se staly obětmi nějakého trestného činu.
Novela nepovede k většímu zasahování do života rodin, ale naopak stanovuje jasné postupy a mantinely činnosti orgánů sociálně právní ochrany. Zmínit je třeba zejména povinnost orgánů sociálně právní ochrany zpracovat individuální plán ochrany dítěte a podle tohoto plánu postupovat při řešení konkrétního případu ohroženého dítěte, povinnost projednávat jednotlivé případy v rámci případových konferencí za účasti dalších přizvaných odborníků nebo povinnost dodržovat přesná pravidla při podání návrhu k soudu na přijetí opatření zasahujících do rodičovské zodpovědnosti, kdy je orgán sociálně právní ochrany povinen u soudu doložit, že před podáním takového návrhu poskytl rodině potřebnou pomoc a využil všechny mírnější prostředky na ochranu dítěte, které však nevedly ke zlepšení situace v rodině.
Novela tak stanovuje zcela jednoznačné postupy orgánů sociálně právní ochrany proti dosavadnímu vágnímu a širokému vymezení povinností orgánů sociálně právní ochrany.
Novela vytváří rovněž podmínky pro kvalitní výkon sociálně právní ochrany dětí, když stanoví pro orgány sociálně právní ochrany i pověřené nestátní subjekty povinnost řídit se standardy kvality sociálně právní ochrany, které budou upraveny prováděcí vyhláškou MPSV. Orgány sociálně právní ochrany tak budou jako první ze všech správních orgánů podrobeny nejen běžné kontrole výkonu státní správy, ale navíc rovněž kontrole dodržování standardů kvality, které budou povinny naplňovat bezezbytku ze 100 procent.
Obdobně i ve vztahu k pověřeným nestátním subjektům bude nově prováděna inspekce kvality výkonu sociálně právní ochrany dětí. Novela rovněž zpřesňuje zákonné podmínky, za kterých je možno vydat nestátním subjektům pověření k poskytování sociálně právní ochrany dětí.
Čtvrtým bodem připomínek pana prezidenta byla profesionalizace pěstounské péče. Opatření na podporu pěstounské péče reagují na hlavní důvody, proč pěstounská péče v republice tak často selhává. Nedostatečná příprava budoucích náhradních rodičů, nepřesné informace o dětech, které přicházejí do náhradní rodiny, slabá podpora při výkonu pěstounské péče, a to jak ve formě odborného poradenství, tak hmotného zabezpečení, nedostupnost odborných, doprovázejících a odlehčovacích služeb, to vše jsou problémy, které komplikují výkon pěstounské péče. Jsou také jedním z důvodů, proč v současné době existuje nedostatek zájemců o náhradní rodinnou péči a téměř 11 tisíc dětí musí trávit své dětství mimo rodinné prostředí. Novela tyto nedostatky odstraňuje.
I přes podstatné navýšení odměn pěstounů nebude v žádném případě připouštěno, aby hlavní motivací pro přijetí dítěte do pěstounské péče byla motivace finanční. Všichni žadatelé budou i nadále podstupovat pečlivé a přísné posuzování svých výchovných předpokladů, rodičovských kompetencí, motivace k podávání žádostí, bezúhonnosti, rodinného zázemí i majetkových poměrů. Lze garantovat, že sítem odborného posouzení nikdy neprojdou osoby, které by měly o pěstounskou péči zájem pouze ze zištných důvodů.
A nyní k páté, poslední připomínce pana prezidenta k pěstounské péči na přechodnou dobu. Specializovaný institut pěstounské péče na přechodnou dobu je určen pro děti, u nichž je zřejmé, že se budou moci ve velmi krátké době vrátit do své původní rodiny, nebo že ve velmi krátké době naleznou trvalou péči v náhradní rodině zejména ve formě osvojení. Novela pouze odstraňuje zásadní nedostatek současné právní úpravy, a to nedostatečné hmotné zabezpečení tohoto typu pěstounů, zpřesňuje požadavky týkající se jejich odborné přípravy a vzdělání a omezuje maximální trvání doby pěstounské péče na přechodnou dobu.
Poznatky z poslední doby ukazují, že se tento institut začíná v praxi dobře osvědčovat a že se krajským úřadům postupně daří nalézat vhodné typy pěstounů pro výkon pěstounské péče na přechodnou dobu, což lze dokumentovat na příkladu Moravskoslezského kraje, v jehož evidenci se již nachází několik desítek těchto specializovaných pěstounů.
Tolik, dámy a pánové, v úvodu k návrhu zákona. Děkuji
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
