Děkuji za slovo, pane místopředsedající. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, Poslanecká sněmovna věnovala novele předmětného zákona o sociálně právní ochraně dětí značnou pozornost, kterou si úprava tak významných a pozitivních změn zaslouží. Tvůrčí přístup, s kterým plénum Poslanecké sněmovny přistoupilo k předložené novele, oceňuji. Dnes poté, co se novela nesetkala s pochopením pana prezidenta republiky, se novela zákona o sociálně právní ochraně dětí opět vrátila na půdu Poslanecké sněmovny. Nebudu zde rozebírat vlastní novelu a dovolte mi, abych se vypořádal s tvrzeními, kterými prezident republiky odůvodnil vrácení novely Poslanecké sněmovně. To vypořádání bude mít pět bodů.

Za prvé k tvrzení prezidenta republiky, že novela byla přijata pod tlakem mezinárodních institucí. Novela reaguje na současný neuspokojivý stav v systému ochrany dětí v České republice, který je popsán a podložen řadou vnitrostátních odborných výzkumů a analýz a není přijímána pod tlakem mezinárodních institucí. Reaguje na detailní rozbory a selhání systému v konkrétních kauzách. Potřeba zásadních změn v činnosti orgánů sociálně právní ochrany dětí, ve způsobu řešení případů ohrožených dětí i v možnostech zajišťování náhradní rodinné péče pro děti je tak dlouhodobě iniciována a pociťována přímo v České republice jak ze strany odborné veřejnosti, tak ze strany pracovníků sociálně právní ochrany, pěstounů, poručníků a dalších osob podílejících se na péči o ohrožené děti.

Současně nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že Česká republika ratifikací významných mezinárodních smluv na poli ochrany práv dětí přijala závazky i na mezinárodní úrovni a v důsledku toho musí počítat s tím, že dodržování těchto závazků je legitimně monitorováno a hodnoceno příslušnými kontrolními orgány, jakými je například výbor OSN pro práva dítěte.

Nyní prosím k druhé výtce pana prezidenta. K obavám zrušení kojeneckých ústavů a dětských center. Zákon neobsahuje a v žádné z verzí neobsahoval žádná ustanovení o rušení kojeneckých ústavů a dětských center. Je logické, že čím více dětí bude moci zůstat bezpečně ve své rodině, či nalezne odpovídající péči v náhradním rodinném prostředí, tím méně bude potřeba zařízení ústavní péče. Zákon neobsahuje rušení kojeneckých ústavů z jednoho prostého důvodu. Je nesporné, že děti se zdravotním postižením, jejichž péči nelze zajistit v domácím prostředí, budou i nadále služeb kojeneckých ústavů využívat. Podle dlouhodobých statistik ústavu zdravotnických informací a statistik jsou zdravotní důvody u dětí přijímaných do kojeneckých ústavů příčinou umístění v cca 36 % případů. Zmiňované zdravotně sociální důvody jsou definovány jako zejména každá situace, kdy dítě pro své postižení či handicap nemůže vyrůstat v rodině, i když nevyžaduje uvedenou speciální ošetřovatelskou péči, případně zácvik rodičů před propuštěním dítěte. Již několik desítek let jsou známy negativní dopady ústavní péče na děti, zejména na děti v prvních letech života. Moderní sociální systémy proto dělají vše, aby byl tento typ péče o děti co nejvíce omezen. Neznamená to ovšem, že jsou děti zbavovány odborných služeb a odborné péče. Tato péče je jim doručována do přirozeného, tedy rodinného prostředí včetně péče ošetřovatelské, která je dominantní činností kojeneckých ústavů, kde tvoří personál naprostou většinu a odborná lékařská péče je dnes poskytována v nemocnicích. Český systém dělá pravý opak, aby mohl dětem poskytnout odbornou péči. Musí je tzv. doručit do pobytových zařízení. Tento způsob je zastaralý a neefektivní.

K třetí výtce pana prezidenta, k obavám široce a vágně stanovených povinností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, pravidelně vyhodnocovat situaci dítěte a k absenci pojistky proti libovůli úředníků.