Jsem si vědom toho, že výsostné politikum jsou samozřejmě parametry těchto odvodů, výše daně z příjmů fyzických osob, míra její progresivity, výše sociálního pojištění, výše zdravotního pojištění, možná či nemožná nemíra této progresivity, výše paušálů pro osoby samostatně výdělečně činné. To vše jsou parametry jako zásadní politika, kde různé politické síly na základě ideových východisek budou mít vždy různé názory a různé přístupy, aniž bychom kdokoli z nás mohli prohlásit, kdo je tím nositelem té jediné zjevné pravdy. Budeme na to mít vždycky různé názory a co bude demokracie demokracií, vždy se bude levá a pravá část politického spektra přít a soutěžit svými idejemi a argumenty o míru přerozdělování, o strukturu daňové kvóty, jaký má být poměr přímých a nepřímých daní, jaká má být míra progrese.

Já očekávám na to diskusi i tady v Senátu. Předkládám návrh vlády, která je středopravá a vychází z těchto svých ideových východisek. Samozřejmě respektuji i takové názory, se kterými nesouhlasím. Ale to jsou, prosím pěkně, parametry. A já vás prosím, abychom uměli rozlišit mezi parametry a našimi různými názory, které na ty parametry vždycky budeme mít, a mezi zásadní reformou systému, což je to jednotné inkasní místo, harmonizovaný základ, jeden odvod do jednoho místa, jedna kontrola. A tam jsem přesvědčen, že vzhledem k obrovským úsporám, které to činí na správě daní, k obrovským administrativním úsporám, které to činí v podnikatelské sféře při daňových odvodech, že tady můžeme mít ten zájem společný. To znamená, můžeme se dohodnout na změně systému s tím, že pochopitelně ve všech následujících volebních obdobích budou politické síly soupeřit o ty parametry a měnit ty parametry. Ale máme výjimečnou příležitost změnit systém a ten mít dlouhodobě stabilní a fixovaný. To je smyslem tohoto pilíře.

Proto promiňte, že nijak zvlášť nekomentuji ty parametry, jsem samozřejmě připraven na ně odpovídat v diskusi, ale jste s nimi samozřejmě seznámeni. Využívám jenom této příležitosti, abych vás poprosil o zásadní rozlišení mezi změnou systému, který by měl být dlouhodobý a stabilní, a mezi parametry, o které se v každém volebním období bude logicky soutěžit a pravděpodobně bude docházeti k jejich změnám.

Součástí tohoto zákona o jednotném inkasním místě je i zcela nový daňový instrument, který se nazývá loterijní daní. Není náhodou zařazen do novely zákona o dani z příjmů, neboť novela zákona o dani z příjmů je jedinou možností, jak změnit dosavadní stavy, kdy loterijní společnosti jsou subjekty od daně osvobozené, to znamená, nejenom že neplatí korporátní daň, ale - a toto je stejně závažné - nemohou být ani předmětem kontroly finančních úřadů podle daňového řádu. Tam, kde finanční úřad jde na kontrolu do loterijní společnosti či kasína, vykonává tu kontrolu podle zákona loterijního, kde má samozřejmě zcela jiné, omezené procesní kompetence, než když může kontrolovat někoho jako řádný daňový subjekt. Jinými slovy - nejenom že měníme způsob zdanění s cílem - řeknu naprosto otevřeně a brutálně - zdanit, hazardujíce, než je zdaněn dnes a získat z něj více prostředků do veřejných rozpočtů, ale také ho chceme zbavit onoho osvobození od kontroly finančních úřadů podle daňového řádu a udělat z něj subjekt jako každý jiný.

Smyslem této loterijní daně, nebo konstrukce této loterijní daně je konstrukce, která je používána ve většině zemí Evropy vyspělého světa, prostě loterijní subjekt je zatížen korporátní jako každý jiný subjekt, to znamená, v tuto chvíli je to 19 %, opět je to onen parametr, který se může časem měnit, ale důležité je, že je zatížen korporátní daní, a vedle této korporátní daně je ještě zatížen daní loterijní, o které bychom mohli vést teoretické diskuse, zda je daní přímou nebo nepřímou, protože nejvíc ze všech daní připomíná starou dobrou obratovku, a to byla daň nepřímá. Nicméně z hlediska správy a administrace je mnohem jednoduší se i na loterijní daň dívat jako na daň přímou a spravovat ji podle zákona o dani z příjmů právnických osob.