Když chodím po Praze po místech, kde jsme se setkávali anebo jedu kolem nějaké hospody, kde jsme spolu posedávali u piva, tak se mi vždy vynoří ze vzpomínek. A samozřejmě, když se dostanu do okolí jihočeského Kostelního Vydří. Potkávám jeho přátele, přítelkyně a kamarády a zjišťuji, že nám všem strašně moc chybí.

Byl to člověk plný protikladů, někdy něžný, jindy vzteklý. Hluboce věřící, který ale ve svých básních i ve svém životě překračoval mnohé meze. Prostě člověk, který nevykládal, ale žil svou pravdu.