Skoro jako kůl v plotě a hrozí se toho, že nežene 101 hlasů na přehlasování senátního veta, případně 101 hlasů na přehlasování prezidentského veta. Je mu úplně jedno, že pokud církevní restituce prolomí 25. únor 1948 budou zpochybněna vlastnická práva mnoha aktiv v České republice a státní dluh se nejméně zdvojnásobí. Velmi reálně hrozí, že předseda vlády, která se hlásí k rozpočtové zodpovědnosti, naprosto rozvrátí veřejné finance země a podlomí základy české tržní ekonomiky – stabilitu vlastnických práv.

Ve svém zoufalství se neštítí šíření lží a polopravd o církevních restitucích a z ČSSD dělá posluhovače komunistů, protože věcné debaty podle všeho není schopen a dát záruku panu presidentovi, že nebude prolomen 25. únor 1948 také ne. Smutné.

Pan předseda vlády naprosto pomíjí, že církevní restituce byly prvními restitucemi, které byly provedeny po konci komunistického režimu v Československu. Již v červnu roku 1990 československé církve dostaly většinu far, klášterů a přilehlých pozemků. Tehdy se zdálo, že jim to stačí. Dnes chtějí ještě hospodářských majetek a to především desetitisíce hektarů lesů a polí. Hlavní rozpor mezi vládou a ČSSD je v tom, zda tento majetek mají dostat bez jakéhokoliv omezení (vládní návrh) anebo ve stylu Josefa II, tedy převodem do Církevního fondu, jehož výnosy budou účelově vázány na činnost církví.

Pan premiér se chlubí unikátní dohodou se 17 církvemi, kterou prý není jen tak jednoduché dosáhnout. Při pohledu zblízka ovšem úspěch pana premiéra vypadá trochu jinak. Dokud se jednalo restituce v úzkém slova smyslu, tak zajímaly pouze Římsko-katolickou církev, která měla dostat 99% nárokovaného majetku. Ta ovšem zjistila, že za těchto okolností je v izolaci a tak po nástupu Topolánkovi vlády nabídla dalším 16 církvím podíl na restitucích. To by byl šlechetný a racionální krok, kdyby jej neudělala na úkor daňového poplatníka. Kompenzace za majetek co nelze vrátit byly nafouknuty a z takto vytvořených prostředků dostaly ostatní církve svůj podíl na kořisti a to včetně jedné co vznikla po roce 1989 a jedné co svůj historický majetek dostala plně zpět již v roce 1990. Závěrem: udělat skvělou dohodu se 17 církvemi na úkor daňového poplatníka/státní kasy to zvládne kde kdo.