Ustavující sjezd politické strany Národní socialisté - levice 21. století (NS-LEV 21) konstatuje, že výsledkem tzv. reforem, které prosadily pravicové vlády, je cílený rozvrat penzijního systému. Od roku 2004 do roku 2008 vznikla na důchodovém účtu rezerva téměř 38 miliard korun. Zvláštní účet důchodového pojištění chránil zákon o rozpočtových pravidlech před jeho rozpouštěním do státního rozpočtu. Ihned po instalaci Topolánkovy vlády v roce 2006 tehdejší Ministerstvo práce a sociálních věcí vedené p. Nečasem započalo práce na privatizaci důchodů a také na získání tohoto přebytku. Transformovalo jej na tzv. zvláštní účet rezervy pro důchodovou reformu, čímž se stal součástí peněžních prostředků státních finančních aktiv. Otevřela se tak cesta k jeho volnému využívání.

Ovšem i to bylo pravici málo. Parametrické změny ve způsobu výpočtu odvodů do systému důchodového pojištění způsobily skokový propad výběru pojistného. To je každým rokem v deficitu přesahujícím 35 miliard korun.

Tento alarmující stav, kterého bylo dosaženo záměrnou úpravou výběru důchodového pojistného, současná vláda zneužívá ve své kampani na privatizaci důchodového systému. Není tedy pravdou, že průběžný systém nedokáže ani při dnešní demografické skladbě vytvářet dostatek prostředků pro výplatu důchodů. Praxe období let 2004-2008 prokázala pravý opak.

Dalším matením veřejnosti je vyhrožování nepříznivým demografickým vývojem a celkovým stárnutím populace. Jakkoli je rostoucí podíl obyvatelstva v důchodovém věku na celkové populaci nevyhnutelný, v dlouhodobém horizontu tyto argumenty neobstojí. Z aktualizované prognózy Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy vyplývá, že při zohlednění dosavadního vývoje plodnosti, migrace, prodlužující se délky dožití a plánovaného zvyšování věku odchodu do důchodu dojde v následujících šedesáti letech jen k nepatrnému poklesu podílu počtu pracujících na jednoho důchodce z dnešních 2,9 na 2,8 (!).

Vládou prosazená důchodová reforma, jejímž základem je privatizace části odvodů na důchodové pojištění tím, že jsou převedeny do soukromých penzijních fondů (tzv. opt-out) nejen že problém stárnutí obyvatelstva žádným způsobem neřeší, ale významně zvýhodňuje bohaté oproti lidem s nízkými a středními příjmy. A přitom neřeší základní problém, který byl uváděn jako důvod pro uplatnění opt-outu. Tedy udržitelnost veřejných financí a zajištění slušné životní úrovně poté, co klient penzijního fondu začne pobírat důchod.