Ministerstvo školství se probudilo. Došlo k závěru, že nelze rušit praktické školy a že ne všechny děti lze zařadit do běžného vzdělávacího proudu. Paní Šimůnková taktéž prozřela a přiznala, že české školství není na tak velkou změnu připraveno a že bude nutné v tomto smyslu revidovat vládní Strategii boje proti sociálnímu vyloučení.

Možná si však hlavní aktéři těchto plánovaných změn konečně uvědomili, že se proti nim staví nejen lidé praxe, tedy především učitelé, ale také poslanci ve sněmovně. A bez našeho souhlasu by to zřejmě nešlo… Škoda jen, že to muselo dojít tak daleko. Kdyby vždy odborná diskuze předcházela zásadním rozhodnutím, žilo by se nám v této zemi podstatně lépe.