Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych chtěl panu předsedovi Sobotkovi za jeho vystoupení poděkovat. Skutečně poděkovat, protože pan Sobotka tady velmi výrazně řekl, že nejde o žádnou diskusi, že nejde o žádné právo poslanců na vyjádření svého individuálního názoru, že jde o obstrukci, že jde o snahu znemožnit fungování této Sněmovny, že jde o snahu zamezit Poslanecké sněmovně přijímat zákony České republiky. Já jsem velice rád, že to tady řekl, že to tady řekl nahlas, veřejně, do záznamu a jsem také velice rád, že toto poselství bezesporu dorazí i do budovy bývalé Zemské sněmovny v Brně, které je dnes sídlem Ústavního soudu, protože si dovolím říci, že Ústavní soud bude rozhodovat moudře a uvážlivě, protože nebude chtít, aby dobře organizovaná malá agresivní skupinka byla schopna zablokovat činnost jakékoliv české ústavní instituce. (Potlesk poslanců koalice.)

Mluvíme-li o omezení individuálních práv jednotlivých poslanců na dvakrát deset minut. Dámy a pánové, dohromady to pro opozici dělá bez přednostního práva 27 hodin vyjádření individuálních práv. Jestliže započítáme přestávku na oběd a náš standardní jednací den tedy začíná v 9 hodin ráno a končí v 19 hodin večer, mluvím o standardu, tak jsou to tři dny nepřetržitě vyhrazené jenom pro opozici v Poslanecké sněmovně. Já myslím, že je to větší prostor na obsah, který nám tady vyjadřují sociální demokraté, než je vůbec duševně a psychicky zdrávo.

Na druhé straně já jsem vděčný za těch 35 hodin kolem stavebního spoření. Já jsem se za těch 35 hodin dozvěděl o sociální demokracii více než za 20 let, co sociální demokracie působí jako parlamentní strana. Já si tady pamatuji ještě první kluby sociální demokracie, mimochodem z té doby už tady není žádný poslanec sociální demokracie. Jediný poslanec, který je dneska v jejich řadách, je paní poslankyně Orgoníková, která tehdy ale pravda seděla za Liberální sociální unii, nikoliv za Českou stranu sociálně demokratickou. Ale troufám si říci nikdy v minulosti by tady nepadly slovní perly typu "rathing, selfmademan" a podobné další intelektuální perly, kterými nás 35 hodin nepřetržitě krmili naši sociálně demokratičtí kolegové.

Bylo to pro mě poučné i z jiného důvodu. Já tady od loňského léta potkávám celou řadu lidí, které jsem považoval za součást parlamentního folklóru, abych se od úterka do čtvrtka dozvěděl, že jsou to poslanci sociální demokracie. A já jsem za to také velmi vděčný, protože ten orloj, co tady vystupoval, tak měl vlastně z tohoto pohledu pro nás bezesporu i edukativní účinek.