To, o co mi jde, je v prvé řadě jasný vzkaz dalším prezidentům, že byť jsou beztrestní, tak i jejich konání musí mít své meze. Ne amnestie, ale abolice prezidenta Klause, tedy zastavení trestního stíhání vybraných zločinů, zcela pošlapala ústavní práva desetitisíců obětí velmi závažných trestných činů.
Neumím si představit flagrantnější narušení demokratického řádu.
Nezpochybňuji právo prezidenta odpustit trest. Zpochybňuji právo kohokoliv zastavovat a mařit vyšetřování trestné činnosti a nalezení pachatele. To je důležité, jak kvůli obětem, tak kvůli systému, i když omilostníte pachatele, tak řádný proces alespoň zdokumentuje kde a v čem se stala chyba, kdo a jak ji zavinil. Zabránit došetření zvlášť závažných ekonomických kauz je něco nehorázného.
Samozřejmě v tomto smyslu by se měla změnit i ústava - aby příště již nikdo nemohl hromadně zastavovat vyšetřování souzení zločinů.
Dokazování mnoha kauz stálo společnost gigantické peníze - tahle investice je nadobro zmařená. V případě takových plošných amnestií mi uniká účel. K čemu je vlastně taková amnestie prospěšná?
Cílem ústavní žaloby na Václava Klause pro velezradu nebylo a není sesadit končícího Václava Klause. Žaloba shrnuje v několika bodech nekonání, nečinnost a bojkotování ústavního pořádku ze strany Václava Klause, jedním z hlavních bodů je samozřejmě amnestie. Cílem je princip - tedy to, že každý z nás, ani prezident, nesmí být bez odpovědnosti ke své zemi a nesmí pošlapávat právo. Ústavní žaloba má smysl v mnoha ohledech - je varováním nejen pro Václava Klause, ale i pro jeho nástupce, že jejich konání má a musí mít nějaké hranice, a že musí svou funkci vykonávat odpovědně.
Přeji ať se Vám daří.
Tomio Okamura
Psali jsme:
Tomio Okamura
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Tomio Okamura
