Argumenty se používali v celé historické šíři, počínaje argumenty 150 let starými, např. připomínky různých temných období církve včetně inkvizice, glorifikace reforem Josefa II a konče zpochybňováním právnického vzdělání zpravodaje zákona. V této přestřelce jsme však mohli registrovat jeden nepřehlédnutelný fakt. Zaměření příspěvků bylo téměř vždy jasným odrazem vztahu diskutujícího k náboženství a církvím obecně. Racionální vystoupení ministryně kultury Hanákové tak zcela zaniklo ve smršti příspěvků ze kterých bylo zřejmé, zda autor je církvím nakloněn, zda mu jsou lhostejné a nebo je nemůže ani cítit.

Z diskuse se zcela vytratil efekt působení tohoto návrhu na vztah státu a církví v budoucnosti, ale zejména (a to je na diskutujících zákonodárcích překvapující) se zcela vytratil jeden ze základních právních aspektů vlastnictví, a sice jeho rovnost.

Většina diskutujících bezpochyby ví, že vlastnické právo je zakotveno v Listině základních práv a svobod, která je součástí Ústavy ČR, kde se v článku 11 dočteme že „každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu“ Z toho vychází i znění § 124 stále ještě platného Občanského zákoníku, a sice že „všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana“.