Aby bylo jasno, nic proti ochraně duševního vlastnictví. Koneckonců je to přece demokratická hodnota stanovovat důsledně význam chráněného zájmu nejen plné peněžence, i když tady je to poněkud spojeno, ale to je už jiná mísa šošovice.

Ovšem hleďme co to vyvolalo ve světě i u nás! Uživatelé internetu, a nejen „pirátští straníci“ nebo „anonymusové“, nastoupili tak razantně, že už 6. února pan premiér Nečas s vážnou tváří hovoří o pozastavení ratifikace. To je mi pěkná vládní praxe – pokoutně, utajeně a bez jakékoli veřejné diskuse (doufám, že alespoň po jakési diskusi ve vlastních řadách) pověří velvyslance v Japonsku, aby dohodu ACTA podepsal. A následně, po splnění tohoto kroku, ji přestane ratifikovat. Pěkně děkuji za takovou „koncepčnost“.

Po tanečcích kolem otázky podpisu paktu rozpočtové stability v Bruselu je to další příklad chaotického postupu našich představitelů. Mezinárodní smlouva, jíž jsme stranou, se přece stává pramenem našeho „domácího“ pozitivního práva, takže přísné dodržování legislativních postupů je zcela na místě. A nikoli dobrodružné odvolávky, že velké státy ACTA přijaly také, tak to přece musí být v pořádku, jak děl téhož dne poněkud neústavně místopředseda senátu Sobotka u pana Veselovského ve večerních Událostech a komentářích na ČT.