Skleněné ozdoby se přitom nejen v České republice tradičně vyrábějí z olovnatého křišťálového skla, které je zákazníky oblíbené právě pro své jedinečné vlastnosti.

Důvodem zákazu měla být podle předkladatelů návrhu možná zdravotní rizika vyplývající z kontaktu pokožky a křišťálového skla. Hovoří se ale především o silném lobbyistickém tlaku ze strany velkých světových výrobců křišťálu, kteří jako jediné mají k dispozici dostatečné technologické zázemí pro výrobu bezolovnatého křišťálu.

"V tuto chvíli platí hranice 0,05 % obsahu olova ve špercích, všechny typy křišťálu mají ale z nařízení výjimku," říká člen výboru pro životní prostředí Miroslav Ouzký, který na možné ohrožení českých i evropských výrobců bižuterie upozornil jak domácí skláře, tak ostatní české europoslance. Výjimku pro křišťál stanovila evropská agentura pro chemické látky (ECHA) se souhlasem všech států sedmadvacítky i Evropské komise. Podle vyjádření expertů totiž v případě křišťálového skla žádné riziko přenosu olova na kůži neexistuje, olovo ze skla neuniká stejným způsobem, jako z jiných materiálů.