Byla-li síť nezašifrovaná, projíždějící auto mohlo stáhnout kusy emailů, fotek, hesel. Dodnes pořádně nevíme, co se s těmito údaji stalo.

Není náhodou, že se na celou věc v roce 2010 přišlo právě v Německu1. Naši sousedé jsou na narušování soukromí citliví a Úřad na ochranu osobních údajů v německém Hamburku velmi aktivní. Google od samého počátku zvolil taktiku „mha přede mnou, mha za mnou“. Nejprve tvrdil, že tento typ dat nesbíral. Později musel přiznat, že sbíral. Tak začal říkat, že je sbíral omylem. Ani to nebyla pravda – zpráva americké FCC cituje inženýry Googlu, kteří o této funkci věděli.

Věřím, že Google soukromá data nikdy nepoužil, dokonce věřím, že se nikdy nedostala k vrcholovému managementu. Proto jsem se i já spokojil s prohlášením firmy, že neoprávněně nabytá data smaže. Ale ani zde nemluvila pravdu – v červnu 2012 na dotaz britské Information Commissioner’s Office odpověděla, že všechna data navzdory slibům nesmazala.