Hnutí pro život organizovalo minulý týden v Praze Pochod pro život. Jak yy, jako předsedkyně Aliance pro rodinu, tuto akci vnímáte? Když jsme domlouvali rozhovor, tak jste říkala, že Aliance nebyla spolupořadatel té sobotní akce….

Je to akce, která má mnohaletou tradici, vnáší do veřejného prostoru myšlenku, že chránit nenarozený život je potřebné, a zároveň je to místo pro setkání mnoha lidí z různých částí republiky. Ano, my se na pořádání nijak nepodílíme, byť osobně, když mi to vyjde, tak se také účastním, takže letos jsem byla, ale třeba zrovna loni, kdy byl pochod zablokován, tak jsem měla jiný program.

Sdružujeme všechny, kteří s námi chtějí pomáhat ženám čekajícím dítě a jejich rodinám, aby našly odvahu dát mu šanci,“ píše se mimo jiné na stránkách Hnutí pro život. Odpůrci organizace ale tvrdí, že Hnutí pro život chce vlastně omezit interrupční a antikoncepční práva. Jak to tedy je?

Tohle je otázka na Hnutí pro život nikoliv na mě, ale tu dikci, kterou zmiňujete, že mají jejich odpůrci, tu já u Hnutí pro život nevidím. Naopak na té druhé straně je přítomná agresivita a revolucionářství, až z toho mrazí. 

Proti této akci se ve stejný den konala demonstrace nazvaná Praha je feministická, která se proti Pochodu pro život ostře vymezuje a snažila se také pochod blokovat. V rámci této demonstrace vystoupil například i mladík, údajně jménem Petr, který se představil jako "zástupce" dvou studentských spolků a do Hnutí pro život, konkrétně do jejich činnosti, se ve svém projevu velmi ostře opřel. Jak toto komentovat?

My jsme to už komentovali. Když jsme zjistili, že některé projevy zmiňují nejen Radima Ucháče, který mezi organizátory patří, ale i mne a našeho bývalého kolegu Jana Gregora a řečník burcuje dav s tím, že nám osobně naše veřejná činnost neprojde. Ta dikce, jak nám napsala jedna starší paní, připomínala mládežnické projevy revolucionářů 50. let. A nám popravdě zatrnulo. A protože ten konkrétní řečník zaštítil svou řeč hned dvěma univerzitními spolky Mater Nostra z Právnické fakulty a Praxis z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, tak nás napadlo napsat těmto fakultám a rektorátu otevřený dopis, jak to vidí a jestli tohle už není za hranou. https://alipro.cz/otevreny-dopis-vedeni-univerzity-karlovy/

A máte už nějakou reakci?

Ano, vedení univerzity reagovalo skoro obratem, že to je součást akademické svobody, že ty výroky samy o sobě nic, co by překračovalo zákon, neobsahují - což je pravda, ale zároveň se ta odpověď nedotkla podstaty našeho dotazu. I my jsme v té výzvě psali, že respektujeme svobodu slova a neupíráme nikomu ani svobodu s námi nesouhlasit, ani nám nejde o umlčování kohokoliv. Jde ale o to, že jsme dlouhodobě svědky radikalizace univerzitní mládeže a zdaleka to není jen záležitost České republiky. Navíc fakulty i univerzita mají své etické kodexy či zásady. Konkrétně třeba Právnická fakulta má publikované zásady pro spolupráci se spolky, kde je psáno, že kromě právního řádu ČR mají respektovat i zdvořilost a slušnost, což u burcování davu na náměstí a revolucionářského vyřvávání jmen oponentů opravdu už zdvořilé není. Je to zkrátka širší kontext, kterého se dotýkáme. Asi i chápu, že na to univerzita v této chvíli neumí říct něco konkrétního. Ale doufám, že naše výzva jen tak nezapadne a že to probudí širokou debatu o tom, kterým směrem se humanitní obory ubírají. Čekat na to, až se v ČR dočkáme něčeho jako byla vražda Charlieho Kirka, tak bude už pozdě. Věřím, že se tomu dá předejít, proto jsme sepsali naši výzvu.

Pojďme ještě na další „téma“. Co říci na to, že v době demokracie přijde někdo někomu „zablokovat“ jeho akci, jeho pochod… Jak hodnotit jakousi „módu“ narušovat ostatním jejich akce? Že vlastně ti druzí nemají nárok na svůj názor?

Je to otázka, kam jako společnost směřujeme, jestli jsme schopni v demokracii unést pluralitu názorů. Jasně, že ne všechny názory jsou stejně hodnotné anebo nám nepřipadají správné, ale kdo to má určovat? Jak říkal Roger Scruton a teď ho parafrázuji: civilizovaná společnost nevyžaduje, aby všichni sdíleli stejné názory. Základem je naopak dohoda, že lidé mohou zastávat různé, i protichůdné názory, aniž by se uchylovali k násilí nebo cenzuře. A proto mi narušování cizích akcí a blokády už připadají za hranou té vyspělé civilizované společnosti. 

Když se podíváme na nápisy na cedulích, které měli někteří demonstrující v ruce, bylo to občas docela drsné. Například - „Nes*r se do mojí dělohy“. Co na to říci? A co říci na tu „demografii“ protestujících? Poměrně často jde o mladé lidi, někdy i docela „výrazně až extravagantně“ vyhlížející, rázně vystupující…..

Na to je opravdu těžké něco říkat, je v tom hrubost, až násilnost… ale když mluvíte o té demografii, tak k tomu mě napadá, žijeme v době, kdy tak strašně selhávají rodiny ve svých základních funkcích, protože po sametové revoluci se existence rodiny považovala za příliš samozřejmou, a tudíž nehodnou nějaké institucionální podpory. A tak se stalo, že jsme si toho rozkladu jako společnost včas nevšimli. Pro spoustu těch lidí tak rodina není nic hezkého, protože to zkrátka nikdy nezažili. Rodina jim selhala, způsobila těžká zranění, a to se samozřejmě může projevovat pak i takto. Mnozí z těch selhání na úrovni jednotlivců pak ale obviňují přímo tu instituci rodiny, stát či organizace, které chtějí výjimečnost té jimi nenáviděné instituce zase připomínat. Nebo jen říkají jako my, že rodinu nejde nahradit, že je třeba ji začít znovu podporovat a všemožnými prostředky usilovat o to, aby zase co nejvíce rodin mělo podmínky k plnění těch svých základních funkcí.

A tady se nabízí, abychom se podívali i na historický propad porodnosti, který zažíváme... Čím to podle vás je?

Tak souvisí to samozřejmě s tím, co jsem teď říkala. Bohužel, když jste z rozvedené rodiny, tak i třeba jen tohle ve statistikách zvyšuje pravděpodobnost toho, že ani vám vztah nevydrží, a když žijete s touhle noční můrou, že se nemůžete na nikoho spolehnout, tak do takové společnosti se děti skutečně přivádějí těžko. Těch příčin je samozřejmě velké množství, demografové propad koneckonců čekali již dlouho už jen kvůli tomu, že teď rodí slabší ročníky, i tak je ale překvapila rychlost a velikost. Můžeme se samozřejmě také bavit o krizi bydlení, která určitě hraje svou roli, minimálně v tom kolik dětí se nakonec narodí, i když touhy těch lidí byly větší, ale právě nejistota v bydlení je odradí od toho mít více dětí. Ale myslím, že celkově ta atmosféra ve společnosti a hodnoty, které se (ne)předávají, hrají ještě větší roli. A proto je potřeba, aby se to všechno začalo měnit.

Psali jsme:

Stávkový výbor v ČT. Boj o televizi přituhuje

Zamlčování problémů. Skála o uprchlících v Česku

Decroix bylo úzko. Budou mě chtít zlikvidovat, vzpomíná na Bitcoin

Půjdou po Orbánovi. Zahradil varuje: Může to skončit procesy