Blížící se parlamentní volby jsou ze všech parlamentních voleb, které si pamatuji, ty nejdůležitější. Než se dostanu k tomu, proč tomu tak dle mého názoru je, považuji za nutné se ohlédnout zpět k parlamentním volbám minulým. Jestliže totiž zapomeneme na historii stran a politiků, budeme u voleb opakovat stejné chyby.

Volby 1998

První parlamentní volby, které jsem více vnímal, ač ještě neoprávněn volit, byly v roce 1998. Předvolební kampaní kralovala MOBILISACE z dílny ODS a obvyklé nesplnitelné sliby ze strany už tehdy silné ČSSD (v předešlých volbách vyhrála ještě ODS, sestavila však jen vládu menšinovou). Přes emotivně silnou kampaň ODS neuspěla a nástupu levice zabránit nedokázala. Dále za velkého zklamání mnohých tolerovala Zemanovu levicovou menšinovou vládu. To, že rozdíl mezi "Opoziční smlouvou" a koalicí je pouze kosmetický, mi nikdo nevymluvil dodnes. Začala doba velkých rozpočtových schodků, nastal ústup pravicových myšlenek a konec započaté cesty ke svobodě.

Volby 2002

Od voleb 1998 mezi lidmi rostlo zklamání z politiky. Sliby se označují za nesplnitelné brzo po volbách a rostoucí pragmatismus a vytrácející se ideje politikům berou na důvěryhodnosti. Lidé se ptají proč by měli jít volit, když se po vyhrocených volbách ideově neslučitelné strany domluví na spolupráci. Většina politických stran navíc nehodlala voličům sdělit to, co je po předchozí zkušenosti zajímalo nejvíc, tedy s kým by po volbách jednotlivé strany rády sestavily vládu. V parlamentních volbách 2002 se nechuť odrazí v zatím nejnižší volební účast, která nedosáhla ani 60%. Já, jako spousta dalších, ODS předešlou chybu odpouštím a do urny vhazuji jejich lístek.