Vážený pane předsedající, vážený zbytku vlády, dámy a pánové, již třikrát jsem vystupoval ve třech čteních zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a vznesl jsem celou řadu argumentů proti přijetí tohoto návrhu zákona.

Stejně tak moji četní kolegové z opozičních lavic. Z vládních lavic se ozývalo unisono zlehčování právních a dalších věcných argumentů opozice. Příkladem toho bylo předl chvílí vystoupení pana zpravodaje k zákonu. Nemluvím pochopitelně o argumentech typu křížových výprav či inkvizičních čarodějnických procesů a autodafé. Mluvím o zcela racionálních argumentech, kterých tady byla předložena celá řada.

Je málo návrhů zákona, které vzbuzují takový odpor významné většiny české veřejnosti, průřezově všemi třídami a vrstvami české společnosti, jako je právě návrh tohoto zákona.

Církve si před pár dny postěžovaly, že opozice vyvolává svým vystupováním protináboženské nálady. Mají do jisté míry pravdu, pletou si však příčinu a následek. Příčinou přece není protináboženský zápal opozice či její významné části nebo dokonce národně socialistických poslanců. To prostě odmítám.

Církve /a nebudu již mluvit o té jediné, která je nesporně iniciátorkou jednotného postupu všech církví v této věci, který je vítán současnou pravicovou vládou/, tedy přesněji jejich vedení, se vydaly cestou, kterou poměrně přesně vyjadřuje jedna pasáž, jedna věta z evangelia sv. Matouše: Nemůžete sloužit Bohu a mamonu.