Britští odboráři, jejichž akce vyvolala okamžitý slovní souboj mezi vládou a opozicí v Dolní sněmovně parlamentu, se formálně točí kolem penzijní reformy, ale obecně je jejich akce nesena otázkou - Kdo za to může?? Proč se britské finance topí v dluzích, které jsou v poměru k HDP na úrovni těch italských či řeckých? Že by to projedli důchodci, a teď se to zachrání škrcením penzí? Ne! Britská vláda doplácí na hrabivost a totální selhání svého finančního sektoru. Jak se lze dočíst v pobouřené diskusi pod internetovým zpravodajstvím listu Financial Times k této události, „londýnská City je nejlepší stroj na ničení peněz".

 Metody jak okrást důchodce jsou již vyzkoušené, i když argumentace pod tím se může v drobnostech lišit. Stojí za to porovnat, jak se argumentace v Británii liší od té v Česku.

 V Česku se začalo tím, že se nejprve vnášela nedůvěra v průběžný systém. Omezuje se valorizace, podtrhnou se nejběžnější nové důchody, aby se pod záminkou rozhodnutí Ústavního soudu přispělo těm s nejvyššími příjmy. Sníží se sazby odvodů, zafixují se nespravedlnosti mezi různými kategoriemi plátců. Přebytek se překlopí na schodek, a pak už lze otevřeně hovořit o tom, že snižování důchodů je „až poslední možnost", která bohužel za nepříliš vzdáleným obzorem vykukuje jako jedna z prvních.