Tedy to, co u nás není podle Ústavy možné. Myslím, že tento mechanismus chyběl např. na podzim roku 2009. Pro ty, kdo už zapomněli, připomínám, že prezident republiky se tehdy do poslední chvíle vzpěčoval ratifikovat Lisabonskou smlouvu, řádně schválenou oběma komorami našeho Parlamentu. Kdyby si prezident Klaus tehdy nebyl jist bezmocností parlamentu vůči sobě, jednal by jistě konstruktivněji.

Situace v Rumunsku je dnes v čemsi analogická. Jenže s tím rozdílem, že prezident Traian Basescu toho zřejmě „má na triku“ víc než V. Klaus.

Podle rumunské ústavy lze prezidenta odvolat rozhodnutím parlamentu, jež ovšem musí být následně potvrzeno referendem. A takového referenda, má-li být platné, se musí zúčastnit více než 50% oprávněných voličů.

Rumunské ústavní pojetí úlohy hlavy státu je zřejmě v hlavních rysech obdobné tomu našemu. Není to tedy politický systém prezidentský jako v USA nebo poloprezidentský jako ve Francii, ale kancléřský.

Podobně jako V. Klaus však T. Basescu začal od zvolení prezidentem své pravomoci tak či onak překračovat. Řečeno naší terminologií, začal to být prezident silně aktivistický, s čímž ovšem naše ani rumunská ústava nepočítají.