Slova „morální hazard", která jsme bezmyšlenkovitě převzali z ekonomické terminologie, s tímto sdělením souvisejí, je to však klišé nejen nesrozumitelné, ale i zavádějící.

Anglické sousloví moral hazard se poprvé objevilo už někdy v sedmnáctém století, hojně pak s rozvojem pojišťovnictví ve století devatenáctém. Šlo o definici situace, v níž si jeden pojištěný člověk počíná méně odpovědně, tedy hazardněji, protože ví, že je pojištěn. Takže si klidně postaví dům v záplavové oblasti, protože spoléhá na to, že strhne-li mu ho velká povodeň, zaplatí to pojišťovna.

Co platí pro jednotlivce, platí samozřejmě i pro korporace. V obou případech jde o jedno a totéž: nemorální jednání. V nejlepším případě o hazardováním s morálkou.

Kdo vyjde s odřenou kůží Co by mohl frekventovaný termín „morální hazard" znamenat dnes?

Pokud někdo riskuje na vlastní triko, ať si to nazývá, jak chce. Kdykoli však do rizika vtahuji i druhé, a ti nemají možnost se bránit, vypojit se, je to přece nemorální. V každém případě. Otec od dětí, který právě dostal dva tisíce za oškrabávání chodníků, a dřepí už celý večer v hospodě Na Růžku před hracím automatem, je otcem bez odpovědnosti.