Děkuji za udělené slovo. Mám připravených několik poznámek, ale dovolte, dámy a pánové, abych se na úvod svého, řekněme, projevu nebo příspěvku pozastavil nad věcí, která se odehrála v této Poslanecké sněmovně hned na začátku našeho jednání v části procedurálních hlasování. 

 

Nedovedl jsem spočítat, kolikrát se ve slovech předřečníků a kolikrát se ve vystoupení pana poslance Davida Ratha objevilo slovo spravedlnost. Jsem si jist, že má-li být život k žití, musí být vedle spravedlnosti taky ve vzduchu v rozhodování lidí a v jejich úsudku rozměr milosrdenství. Vysvětlete mi, jak je možné, že v jiné kauze jiného poslance vydávaného Poslaneckou sněmovnou připustíte účast a vystoupení jeho advokáta a proč... (Potlesk v levé části sálu.)... a proč na něco podobného nemá právo David Rath. Jsme snad jeho soudci? Víte, já tedy přicházím proto, abych se nestavěl do role soudce Davida Ratha, ale stavíme naše rozhodování a celou kauzu Davida Ratha do podivného světla svými vlastními skutky. Bylo-li tak učiněno jedinkrát, musí tak být učiněno pokaždé napříště. Tím jsem si jist. David Rath, váš kolega poslanec, člen Parlamentu České republiky, má stejná práva jako ten případ, který zmiňuji, aniž bych uváděl jméno, což činím naprosto záměrně. 

 

V mém projevu ze dne 18. 7. 2012, projev k návrhu na vyslovení nedůvěry vládě, jsem se nepřímo obracel na vedení Poslanecké sněmovny - na vás, paní předsedkyně, na vás, vážení páni místopředsedové, pan místopředseda Oliva samozřejmě v tomto případě nemůže být zmiňován, neb místopředsedkyní Poslanecké sněmovny v té chvíli tuším byl ještě někdo jiný - nicméně obracel jsem se s výzvou na vedení Poslanecké sněmovny, i když nepřímou, ale odvolávám se na svůj projev a ten je uveden na mých webových stránkách, aby bylo zadáno zpracování studie ústavního náhledu na fakt, jev, který se může vbrzku opakovat. To jsem tenkrát říkal. Situaci, kterou hodnotím z ústavního hlediska a oslavuji tedy, že nejsem právník, o to svobodněji se mi dnes hlasuje a o to svobodněji vyslovuji soud nad vaším rozhodnutím ve věci, kterou jsem zmínil. Řekl jsem, že se může opakovat situace, kterou zde z hlediska nucené neúčasti Davida Ratha, poslance Davida Ratha, je možné označit jako neústavní. Tou věcí samou je výkon ústavních práv a zejména ústavních povinností - vnímám to takto neodděleně - poslance Davida Ratha. On má stále poslanecký mandát, který získal v řádných volbách v roce 2010, má právo, ale i povinnost jej vykonávat - rozhodování o prostých zákonech zde bylo zmíněno ve vystoupení pana poslance Křečka - ale jistě má povinnost vyslovovat svůj názor i z hlediska ústavních hlasování a takovými hlasováními jsou hlasování ve volbě prezidenta, tento případ teď aktuálně nehrozí, ale hlasování ve věci vyslovení důvěry či nedůvěry vládě. Dne 18. 7. jsem vás upozornil na riziko neústavnosti rozhodování ve věci vyslovení nedůvěry vládě a dnes je zřejmé, že nás v řádu desítek nebo několika desítek dnů čeká rozhodování obdobné, hlasování spojené se žádostí vlády o vyslovení důvěry. 

 

Ta neústavnost, riziko zpochybnění spočívá v neúčasti, resp. v zabránění účasti poslance Parlamentu České republiky na takovém hlasování. Hlasování o důvěře je totiž kvalitativně jiné hlasování než hlasování o nedůvěře, to snad víte. V hlasování o důvěře, tedy pro vládu, rozhoduje také prostá většina jednoho jediného hlasu z hlasů přítomných poslanců. Chce snad vláda plout na křehké většině jednoho hlasu, většině získané v množině poslanců stanovené díky neúčasti pana poslance Davida Ratha?