Třetí den naší cesty po Turecku začíná setkáním s primátorem Mersinu na radnici města, ale hned potom odjíždíme do Adany, která je pátým největším městem v zemi s téměř 2 miliony obyvatel. Počasí je krásné, slunečné (na mé oči až příliš) a je teplo, přes den 16°C. I Adana je po tisíciletí pevným bodem na cestě Evropa–Přední Asie, dnes je to ale velmi nové město. Nejprve mám přednášku s následnou diskusí se studenty na Çukurova Üniversitesi. Přednáška je v angličtině a při její přípravě jsem tvrdošíjně psal anglicky Çukur University. Bylo mi však vysvětleno, že ji nezaložil nějaký pan Çukur, ale že „Çukur“ znamená v turečtině „potopený“ nebo „propadlý“ a že „ova“ znamená planina. Ne náhodou je tato „potopená planina“ střediskem tureckého zemědělství a na něm založeného potravinářského, textilního a kožedělného průmyslu. Je úžasné vidět na jedné straně moře, na druhé zasněžené hory. To všechno je v subtropické provincii Adana současně k vidění.

Moje přednáška (k dispozici zde) se pokoušela diskutovat Evropskou unii v dnešní době, resp. Turecko a EU. Naplněná aula – mezi publikem bylo i sedm českých studentů, kteří tam právě studují – velmi pozorně poslouchala. Po přednášce následovala živá debata, která porozumění mým argumentům naznačovala. Pro Turecko je to velké téma.

Musím se v této souvislosti ještě vrátit k včerejší návštěvě Tarsu. Ukazovali nám – teprve v roce 1999 (při stavbě garáží) objevené – římské město. Dosud je vidět jen jeho malá část. Nemají peníze na další rozsáhlý archeologický výzkum a na mou ironickou poznámku (kterou si bohužel neumím odpustit), že by snad mohla pomoci Evropská unie, mi odpověděl ředitel muzea, že to by se ale strašně prodražilo. Vidím s radostí, že tomu lidé začínají stále více rozumět.