Pohled do roku 2011 nás přesvědčil, že pan ministr Dobeš jen srší nápady. A jakými! Mýlil by se ten, kdo by se domníval, že v novém roce přece jen zmírní, že přijdou na řadu seriózní témata...  Padá na mě hrůza, ale s postupující dobou i bezradnost. Kam až nápady pana ministra, jdoucí ode zdi ke zdi, musí zajít, aby všem došlo, že pedagogický sbor, rodiče a děti na to už nemají sílu. Nejdříve nápady brali jako špatný vtip, pak se zlobili a poukazovali na hloupost výkřiků, které jsou slyšet z budovy ministerstva školství, jenže, trvá to již dlouho, a všichni výše jmenovaní začínají být unaveni. Mohou sice doufat, že se mnoho nápadů nezrealizuje, ale kdo ví. Ještě se nevypořádali s poslední vlnou a už tu máme opět záměr hodný novoročního kalibru! Zkrácení přestávek na pět minut.

Možná panu ministrovi leží na srdci poctivost žáků, a nechce, aby psali úkoly ve škole, místo doma, no to byl hloupý žert. Pan ministr by měl někdy navštívit školu a kouknout na rozvrhy. Žáci se přesouvají z třídy do třídy, a ty jsou rozmístěny po celé škole v různých patrech. Pokud nebudeme chtít, aby žáci „lítali“ po chodbách, nestihnou přechody mezi třídami. A to je ta realita a pragmatismus. Nemluvíme ani o tom, že by žák letěl po chodbě, v běhu kousal do svačiny, a všichni budou doufat, že bude dávat pozor, aby do někoho nevrazil. Pití, které by měl mít s sebou, snad nevyleje na kolem spěchající kantorku, která se zdržela ve třídě s výkladem a jde si do kabinetu pro pomůcky do jiné třídy.  Dal by se popsat celý sled událostí, od snahy pojíst svačinu, napít se, připravit pomůcky na lavici ve třídě, kam se student přesune. To vůbec již nehovořím o tělocviku a možné návštěvě sociálního zařízení. A relaxační funkce přestávky? Jen pro připomínku panu ministrovi: i vězni a snad i zaměstnanci ABL  využívají institut odpočinku mezi rozdílnými činnostmi.