Těžká prohra pravice v krajských a senátních volbách, ke které se málokdo chce znát, si zaslouží pečlivou analýzu. Koaliční vládě a ODS určitě lze leccos vytknout: mohla asi být komunikativnější, lépe vysvětlovat nezbytnost úspor, postupovat rozhodněji a sebevědoměji atd. Ale tvářit se, jako by jedině způsob vládnutí ODS byl hlavní příčinou potupné volební porážky, znamená oddávat se buďto bezuzdné demagogii, nebo nebezpečné iluzi.

Základní strategie vlády – pokusit se protlačit co nejvíce bolestivých, leč bezodkladných reforem v první půlce funkčního období tak, aby se dalo posléze slevovat z nastavené vysoké laťky – je přece zcela běžným postupem všech demokratických stran u moci. Světovou hospodářskou krizi, která úspornou a reformní politiku rozhodně neusnadnila, pravicová vláda nevymyslela a nezavinila. Na vrub předchozích socialistických vlád padá skutečnost, že v době hospodářského růstu místo reforem marnotratně navyšovaly rozpočtové deficity a zadluženost státu. Ve všech rozhodujících ukazatelích i v těchto nesnadných časech je hospodářský výkon ČR vysoko nad celoevropským průměrem: ratingové agentury nepřiznávají zemím stabilní postavení v žebříčcích kvůli krásným očím jejich představitelů. Mnohem více než skutečné nebo domnělé chyby Nečasova vedení nás v očích veřejnosti poškodil stav strany: nejednotnost, rozvrat, defétismus, nedostatek sebevědomí, absence vize. Postupně šel do ztracena patos posledního kongresu ODS, na němž nynější vedení dostalo silný mandát ke změnám. Značně vyčpěla protikorupční předsevzetí, která nebyla potvrzována v denní praxi pomocí ideje malého a levného státu, jež eliminuje prostor pro korupci. V běžné rutině vládních úkolů, v plnění minutovníků zasedání, setkání, služebních cest a jiných povinností zmizely za obzor samotné cíle a vize pravicové politiky. Občané jsou schopni vyslyšet výzvy k utahování opasků, jen dokud zůstávají zřetelné vytčené mety, dokud je jasné, proč se to od nich žádá. Tam, kde se ztratilo vědomí cíle, volání po asketické střídmosti začíná znít dutě a falešně. Typickým projevem těžkých krizových časů je sílící hrozba štěpení, drolení a fragmentace vládnoucích stran. Jedni, malověrní, hledají zadní vrátka, jak se dostat ven ze skrumáže, druzí, nepevní v kramflecích, pro strýčka Příhodu vytvářejí alibistické legendy, třetí, vykutálení, se snaží vytěžit z rozvratu nějaký vlastní prospěch. Jednají podle zásady – čím hůř, tím líp. Je to dětinsky mylný kalkul. Zpravidla to dopadá jinak: čím hůř, tím hůř. Pro všechny.

Nepřátelské převzetí ODS?