Návrhy a varianty nápravy přicházejí z různých míst či stran. Shodují se v tom, že agresivita dětí ve školách vzrůstá, stejně tak jako vzrůstá neochota rodičů přiznat si povinnost přihlásit se k odpovědnosti za chování dítěte.

Nemůže nás utěšit fakt, že to není náš specificky český problém, ale bohužel prokazatelný jev v Evropě i USA. Například ve Velké Británii je v průměru 90 dětí denně vráceno ze školy rodičům pro nepřijatelné chování vůči spolužákům či učitelům. Odborná veřejnost i rodiče diskutují o tom, jak vrátit do škol respekt a slušnost.

I v České republice malí agresoři tuto diskusi čas od času posílí. Zkušenost ze světa, i naše vlastní, ukazuje, že neexistuje jednoduché, rychlé a snadné řešení. To ale není důvod pro to, abychom s řešením otáleli.

Na začátku stojí prevence. Ta u nás měla velmi chaotickou a nejednotnou formu. Obvykle začínala debatou o hranici trestněprávní odpovědnosti. Při projednávání nového trestního zákoníku v Poslanecké sněmovně v lednu 2009 byla poprvé snížena hranice trestněprávní odpovědnosti z 15 na 14 let na základě podaného poslaneckého návrhu, nikoli však původního návrhu vládního.

Nebyla to ale snaha první, už v roce 2002 Sněmovna zamítla podobný, také poslanecký návrh. Ta stejná Sněmovna v červnu 2009 však ještě před účinností nového trestního zákoníku opět hranici trestněprávní odpovědnosti zvýšila zpět na 15 let.

Na druhou stranu se veřejnost potkávala s názorem, prezentovaným například v roce 2008 tehdejší ministryní pro lidská práva Džamilou Stehlíkovou, která prosazovala zákaz fyzických trestů dětí ze strany rodičů (o vychovatelích ani nemluvě).

Pozice rodičů a jejich zapojení například ve školských radách byla zpochybňována. Nízká disciplína ve školách je také důsledkem malého zastoupení učitelů mužů, a to zejména v základním školství. V současnosti činí jenom 14 % a jejich počet každým rokem klesá. Kázeň a řád, dvě nutné podmínky správné výchovy, se staly neoblíbeným tématem především u rodičů. Je jasné, že se jedná o komplexní problematiku. Podporu a pomoc v případě nezvladatelných dětí si zaslouží nejenom učitelé a školy, pomoc potřebují především problémové rodiny.

Řešit situaci napříč resorty školství a sociálních věcí vyžaduje dlouhodobou koncepci s širokým politickým a celospolečenským souhlasem, která nebude vázaná na volební období. Kolik učitelek budou muset děti ještě pobodat, abychom konečně začali tyto otázky brát vážně?
Anna Putnová, předsedkyně sněmovního Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu

Vyšlo v Právu