Kolik moudrých knih napsaných o korupci, prolínaní organizovaného zločinu do systému řízení státu, veřejné správy bude chtít ještě znát tento stát, země, politici. Největším a nesmutnějším paradoxem je, když jdete do největšího parlamentu, do největší arény - mezi lidi, mezi chlapy jejichž ruce jsou zhrublé mozoly a dřinou od práce do hospody, když se zastavíte s lidmi, jejich životní pouť je obdařila již stříbrem, anebo hovoříte s mládím, které je bouřlivé, nezkrocené, neošlehané, tak všichni hovoří jedno. Kalousek je neštěstím pro tuto zem, pro naši společnost, pro etické a mravní principy demokratické společnosti. Tedy nijak to nesouvisí s potřebou rekonstrukce státního a veřejného systému, tak s potřebnými reformami.

Kde je tedy problém:

Kalouskova dvojí tvář, aneb stát, anebo hazard. Je zvláštní, že je promítnuto chování ministra financí, který jak sám o sobě hrdě hlásá je dobrým ministrem financí již po několikáté, že odpustil, připustil, toleroval, možná záměrně skrýval před společností okolnost nezdaněného hazardu ve výši pěti miliard korun českých ročně.

Tedy jednoduchá matematika: 20 let x 5 miliard = 100 miliard příjmů do státní kasy.

Začněme od začátku. Dlouho diskutovaný problém zdanění hazardu, na naší politické scéně, který otevřeli Věci veřejné, bychom se ani nic nedozvěděli. Proč se společnost již dříve nedozvěděla, nebyla informována a seznámena s možností získat tak potřebné finanční zdroje ve výši pěti miliard korun z organizovaného hazardu ročně.  Jaké to bylo lobby, zájmy společné a nespolečné, které bránili tomu, aby již nejméně před dvaceti lety byl v souladu s daňovými principy, tento druh podnikatelské činnosti rovnocenně daněn tak, jako ostatní podnikatelské činnosti podléhající naší daňové správě. Proč tomu nebylo? No můžeme se dohadovat, domnívat, slušně řečeno spekulovat. Pokud jde o takovou sumu, lze z ní něco přerozdělit komukoliv, který nějakým způsobem zařídí, dohodne zamlčení možnosti danění. Možná se dá jakoby tento problém přehlédnout, nevyvolat potřebné jednání, a tam kde není žalobce, tak není ani soudce, jak pravý jedno moudré přísloví. Anebo se o tom vědělo, jenom byl záměr tuto daň z hazardu nepreferovat, nezařadit do daňové osnovy a celého daňového systému. Pak vzniká otázka proč, kdo za to nese odpovědnost, komu to má sloužit, a kdo na tom profitoval. V jednom se zajisté shodneme. Pokud je hospodář špatný, je špatný i hospodářství samotné. Nemusím být zásadně ekonom, ale jako ministr financí se budu zajímat o všechny společenské činnosti tak, které lze danit, které mají daňovou úlevu, a které jsou zbaveny daní. Nechám si vypracovat svými úředníky rozbory, tabulky, analýzy. A na základě toho jednám tak, abych jako ministr svrchované země, nezávislý na lobbistických kruzích, hazardu a organizovaného zločinu dostál svého poslání spravedlivého výběru daní.