Báječná léta

Do roku 1990 pracoval v Prognostickém ústavu, což byla báječná socialistická instituce, kde jste si mohl dělat, co vás napadlo a výsledky nikdo neočekával. Byly to jakési lázně pro vyvolené intelektuály, kteří za to dostávali ještě zaplaceno. Se vznikem kapitalismu ústav samozřejmě okamžitě jako neživotaschopný a nepotřebný zanikl. Václav Klaus té doby si vyjížděl z malého panelákového bytu na Proseku v Trabantu do malého domku v Prudících. V zimě vášnivě lyžoval, v létě hrál tenis a basket, nejspíše i v pracovní době. Psal články které prakticky nikdo nečetl, protože neobsahovaly (a ani v té době nemohly obsahovat) něco objevného, co by narušovalo hegemonii Marxistické ekonomie. Pokud by nepřišel listopad 1989, tak by největší dosaženou metou pro Klause bylo vystřídání Waltra Komárka na pozici ředitele ústavu, pokud by jej nepředběhl třeba Dlouhý, Zeman, nebo Ransdorf. Na vlastenectví zde tedy moc nenarazíte.

Náhoda, za kterou jsme draze zaplatili

Pak shodou náhod se Klaus nachomýtl v Laterně Magice a začala jeho hvězdná kariéra. Jako federální ministr financí prosadil velice dobrou věc, kterou opsal z Německa a Rakouska. Touto věcí bylo progresivní zdanění, kdy, pokud se nemýlím, tak nejvíce vydělávající museli platit cca 40% daň. Tehdy se říkalo, že Klaus je nejviditelnějším sociálním demokratem v zemi. Stál u zrodu malé privatizace - jednoznačně pozitivní čin, který lze označit za svého druhu vlastenecký, neb založil novou vrstvu českých malých a středních podnikatelů. Zde bez ironie a nadsázky dobrá věci, i když většina dražitelů čerpala své peníze z vekslu a drobného přikrádání za socialismu. Sice často nespravedlivé, ale účinné. Nespravedlivá, neúčinná ba dokonce škodlivá byla následná velká privatizace. Čin opět sice vlastenecký, ale obrátil se proti naší vlasti. Klaus šílel, když se prodávala Škodovka Volkswagenu a předl spokojeností, když nějaký průmyslový gigant skončil v rukou nějakého českého podnikatele typu pana Saudka, Stehlíka či Koženého.