Konzervativní strana

1. si opět připomíná 27. červen, Den památky obětí komunistického režimu;
2. ctí památku Milady Horákové, ale i Jana Buchala, Oldřicha Pecla a Záviše Kalandry, kteří byli 27.6.1950 spolu s ní zavražděni, stejně jako již o rok dříve zavražděného generála Heliodora Píky, který se v roce 1945 odvážil protestovat proti záboru Podkarpatské Rusi Sovětským svazem, a všech odpůrců totality, kteří si v komunistických žalářích a koncentračních táborech „odseděli“ přes milion let.

Zrůdnost komunistického režimu nebyla pouze v justičních vraždách a zinscenovaných procesech. Snad ještě horší byl požadavek, aby obyvatelstvo těmto zločinným aktům tleskalo. Ti, kdo dobrovolně a rádi podepisovali petice, dožadující se trestu smrti pro „zrádce“, si zaslouží odsudek a pohrdání. Nepochopitelné a morálně odsouzeníhodné je i to, že se stále najdou lidé, kterým nevadí být členy strany, nesoucí ve svém názvu „komunistická“. Je to jeden z důsledků toho, že se někteří vůdcové sametové revoluce tím či oním způsobem postarali, aby zločiny komunismu zůstaly nepotrestány. Morální zdraví našeho národa vzhledem k těmto skutečnostem zůstává narušeno a podlomeno. Panuje obecné přesvědčení, že i dnešní zločiny, páchané některými klíčovými politiky, zůstanou nepojmenovány, nevyšetřeny a nepotrestány. Je smutné až tragické, když národ nemůže věřit ve spravedlnost. Tuto víru mu komunisté vzali – a doposud se mu nevrátila. Podmínkou návratu důvěry je připomínání zločinů komunismu a samozřejmě i potrestání současných zločinců; tak se vrátí společnosti vědomí, co je spravedlnost.